Význam Isaaca Asimova v dnešní době aneb Čapkovo R.U.R. nestačí

Isaac Asimov byl jeden z nejlepších (a možná vůbec nejlepší) autorů science fiction. I když se samozřejmě o kvalitě jeho děl můžeme dohadovat, nikdo mu neodpáře miliony prodaných výtisků a desítky ocenění.

O životě Isaaca Asimova by se dalo napsat mnoho, cílem tohoto článku však není sepsat jeho životopis, proto to vezmeme trochu stručněji. Přesný den jeho narození není znám, jako oficiální se však uvádí 2. leden (a rok 1920), tedy den, kdy slavil narozeniny. Jeho rodiče byli ruští Židé, kteří tři roky po narození Asimova emigrovali do USA. Asimov měl dva mladší sourozence, sestru a bratra, ani jeden už není naživu.

V USA vlastnili jeho rodiče řadu obchodů s cukrovinkami a tiskovinami a malý Asimov, který rodičům pomáhal, tak získal neomezený přísun četby. Na Kolumbijské univerzitě původně studoval zoologii, ale po prvním semestru přestoupil na chemii. V roce 1941 dokončil magisterské studium a o několik let později získal titul doktora filozofie v oboru chemie. V letech 1942–1945 pracoval jako civilní chemik, po konci druhé světové války si dodělal doktorské studium a nastoupil na pozici instruktora biochemie. Nicméně už roce 1952 vydělával více peněz jako spisovatel, proto opustil výzkum a své působení na univerzitě omezil na přednášení studentům.

Asimov byl dvakrát ženatý, poprvé s Gertrudou Blugermanovou, s níž měl dvě děti, podruhé s Janet O. Jeppsonovou, psychiatričkou a spisovatelkou science fiction, se kterou žil až do své smrti v roce 1992. Jako příčina úmrtí bylo nejprve uvedeno selhání srdce a ledvin. O deset let později Asimovova rodina zveřejnila skutečný důvod autorova skonu – komplikace způsobené onemocněním AIDS. Virem HIV se Asimov nakazil v roce 1983 z krevní transfuze.

Asimovovu kariéru můžeme rozdělit do několika období. Z počátku se věnoval zejména tvorbě science fiction. Po vypuštění první družice vyrobené člověkem Sputnik I v roce 1957 psal více literatury faktu, zejména populárně naučné knihy. Od roku 1982 začala druhá polovina jeho vědeckofantastické kariéry vydáním románu Nadace na hranicích. Celkem napsal téměř 500 knih na nejrůznější témata, včetně přírodních věd, historie, náboženství, fantasy a samozřejmě science fiction.

Jelikož jsme se již dotkli a ještě dotkneme umělé inteligence, rozhodně bychom měli připomenout Zákony robotiky neboli pravidla chování robotů, které Asimov zavedl ve svých povídkách (poprvé v Já, robot) a později je převzali i další autoři.

Asi se shodneme, že kdyby měli všichni roboti, potažmo jakákoliv umělá inteligence pevně vštěpené tyto tři zákony, pravděpodobnost zotročení lidstva by výrazně klesla.

Nejsem žádný literární kritik, takže moje hodnocení berte jako čistě subjektivní názor. Kdybych měla vybrat pět nejlepších příběhů/knih Isaaca Asimova, pořadí by bylo následující:

Nadaci tvoří celkem sedm knih, které se mi líbily natolik, že si je asi přečtu i podruhé, a to je, co říct. Autorova vize Galaktické říše obsazené lidskými osadníky obsahuje mnoho fascinujících myšlenek, včetně psychohistorie, planety jako superorganismu, lidských hermafroditů atd. Prozradím, že mě osobně nejvíce zaujala planeta Solarie, a jestli chcete vědět proč, máte o důvod víc si tuto sérii přečíst. První tři díly Nadace přinesly Asimovovi cenu Hugo za „nejlepší sérii všech dob“.

V Románech o robotech, jmenovitě jde o knihy Ocelové jeskyně, Nahé slunce, Roboti úsvitu a Roboti a Impérium, se představují tři hlavní hrdinové – Elijáš Baley, Giskard a R. Daneel Olivaw. Jestli chcete vědět, kdo z nich je člověk a kdo robot, budete si knihy muset přečíst, já vám to neprozradím (opovažte se dívat na Wikipedii!). První tři díly mají detektivní zápletku, poslední se soustředí na dvojici robotů a jejich snahu zachránit Zemi před zničením.

Pozitronový muž je skvělou sondou do prožívání robota, který stále víc a víc touží stát se člověkem a je pro to ochotný udělat skoro cokoliv. Jestli budete jako já, začnete k robotovi s jménem Andrew postupně cítit větší náklonnost než k jakékoliv lidské postavě. Obecně mi roboti v knihách Isaaca Asimova přijdou sympatičtější než lidé, protože na rozdíl od nás nemyslí jen na sebe, ale na blaho celku. A dodržují zákony, většinou…

Když už je v povinné školní četbě R.U.R. od Karla Čapka, měla by tam být i sbírka povídek Já, robot. Ač nechci kritizovat dílo českého spisovatele, domnívám se, že Isaac Asimov do fungování a vývoje umělé inteligence viděl přece jen více. Jednak se jí věnoval takřka celou svou kariéru, jednak zažil nástup počítačů na vlastní kůži. Zatímco Čapek před umělou inteligencí důrazně varuje, nebo by byl možná nejraději, kdyby vůbec nevznikla, Asimov kromě možných rizik neopomíjí ani její přínosy. A vzhledem k tomu, že umělá inteligence se již stává součástí našich životů, bylo by lepší místo razantního odmítání zaujmout postoj opatrného sbližování. Pokrok stejně nezastavíte, můžete se na něj však připravit.

Sám Asimov knihu R.U.R. četl, nicméně na chuť mu nepřišel. Ovšem i on uznal, že to byl právě Karel Čapek, kdo jako první dostal roboty do povědomí širší společnosti.

Pro Isaaca Asimova velmi netradiční dílo. Ačkoliv se ve svých knihách romantickým příběhovým linkám většinou vyhýbal, zde se pustil rovnou do popisu sexuálních scén, i když pojatých po asimovsku. Aktéry totiž nejsou lidé, ale mimozemské entity s těly řídké konzistence (někteří však mají pevnou schránku). Spíše než o pohlavní akt jde tedy o „splývání.“ Příběh pojednává o vynálezu elektronové pumpy (ta lidstvu dodává „nevyčerpatelnou“ energii přenášením hmoty mezi vesmíry) a jejího vlivu na náš a paralelní vesmír, ve kterém žijí zmínění mimozemšťané. Jde také o jednu z mála knih, v nichž Asimov představil mimozemský druh. Získal za ni cenu Hugo, Nebula a Locus.

Isaac Asimov byl nejen vynikající spisovatel, ale také popularizátor vědy a myslitel, který svými názory často dráždil. Zdůrazňoval význam vědy a vědeckého myšlení, upozorňoval na klesající vzdělanost v Americe (již v 90. letech!, co by asi říkal teď…) a nebál se kritizovat náboženství (sám se považoval za ateistu, viz rozhovor z roku 1982). Domnívám se, že v době, kdy trestně stíhaný aktivista dostane více prostoru než odborník s dlouholetou praxí a do čela států jsou voleni lidé pohrdající vědeckým výzkumem, potřebuje společnost více než kdy dřív osoby, jako byl Isaac Asimov – osoby přemýšlivé, s nadhledem a rozhledem a schopné vysvětlit složitější koncepty laikovi.

Z knihy Trocha magie, kde dostaly prostor právě i autorovy eseje, jsem si vypsala několik citátů, z nichž tři, které se mi nejvíce líbí, nyní uvedu (třeba povedou i ke slušné diskuzi, kdo ví…).

„Odpůrci evoluce samozřejmě mezi námi zůstávají dodnes, horliví a neoblomní ve svém zapálení a víře. Dostávám od nich dopisů více než dost, a tak vím, jak znějí jejich argumenty. Soustředí se na jeden bod, na jeden jediný bod – na původ člověka. Ještě nikdy jsem nedostal dopis, jehož pisatel by vášnivě dokazoval, že bobr není příbuzný krysy nebo že se velryba nevyvinula z pozemských savců. Někdy mám dokonce dojem, že si asi ani neuvědomují platnost evoluce pro všechny druhy. Trvají pouze na tom, že člověk nevznikl, nevznikl, NEVZNIKL z opic či lidoopů, ani jim není příbuzný.“

Z eseje Delší dobu opici pozorovati

“Význam vědy nespočívá v konkrétních závěrech, k nimž dojde. Počet takových závěrů je striktně omezený a vy máte větší šanci se jich dobrat pouze odhadem než usilovnou vědeckou pílí. Hodnota vědy spočívá v metodologii, v cestě, jíž se oněch výsledků dobere.

Sto mudrců, byť by hovořilo sebemoudřeji, vám nenabídne nic přesvědčivějšího než rozkazovačné „Věř mi!“ A protože každý z nich dokáže najít své stoupence, následují nekonečné tahanice o jednotlivé body doktríny a lidé se začnou nenávidět ve jménu života a s nadšením se vyvražďovat navzájem ve jménu míru.”

Z eseje Správná odpověď

„Každý z nás je součástí neomezeného množství skupin, do nichž lze lidstvo rozdělit. V každé takové skupině může být daný jedinec jejím ostatním členům nadřazen, podřazen, nebo obojí, nebo jim roven – záleží na definici a okolnostech. A proto také slova jako méněcenný či nadřazený nemají žádný smysl. Objektivně existuje jen jediné takové označení: jiný. Každý z nás je jiný. Já jsem jiný, ty jsi jiný, i ty, ty, ty a ty –“

Z eseje Přemýšlení o přemýšlení

Zdroje:

ASIMOV, Isaac. Já, robot. Trifid ;. V Praze : Triton, 2000. ISBN 80-7254-150-1.

ASIMOV, Isaac. Trocha magie: poslední sbírka povídek fantasy. Plzeň: Mustang, 1998. ISBN 80-7191-250-6.

„Isaac Asimov on Science and the Bible“. Free Inquiry. Spring 1982