Článek
V češtině jsem o tomto jevu nalezla informace jen na pár webech. Budu se ale držet jimi užívaného názvu brinikl (počeštěná verze anglického „brinicle“). Autoři českých článků se zaměřují hlavně na „mrazení všeho živého“ a podezřele málo se věnují procesu, jakým brinikl vzniká. Takže se toho ujmu já.
Jak se rodí brinikl
Brinikl je jev velmi vzácný. K jeho vzniku je zapotřebí správná teplota a slanost. Mořská voda nezamrzá při teplotě 0 °C, jak je tomu u sladké vody. Kvůli obsahu soli (zhruba 3,5 % neboli 35 gramů soli na litr vody) má nižší bod tuhnutí a mrzne až při –1,9 °C (některé zdroje uvádí –2 °C). Při zamrzání se z mořské vody vyloučí sůl a většina nečistot. Led je proto čistší než voda, ze které vznikl.
Vytlačovaná sůl tvoří tzv. solanku (roztok soli a vody), která vyplňuje prostory mezi ledovými krystalky. Mořský led se tak skládá z ledových krystalků a trojrozměrné síti kanálků solanky o průměru od několika mikrometrů do několika centimetrů. Mimochodem, uvnitř těchto kanálků nachází domov fytoplankton i zooplankton (např. korýši řádu různonožci [Amphipoda]).
Tvorba briniklu
Solanka má kvůli vyšší koncentraci soli nižší bod tuhnutí než okolní mořská voda, což jí umožňuje zůstat v tekutém stavu i při teplotách hluboko pod nulou (bod tuhnutí může klesnout až na –21 °C). Jak led praská, dochází k uvolňování solanky. Pokud jsou kanálky solanky v ledu rozmístěny pravidelně, roste mořský led směrem dolů rovnoměrně. Ovšem v případě, že se solanka nahromadí na jednom místě, uniká z ledu jako pramen. Teplejší mořská voda při kontaktu s extrémně studenou solankou rychle zamrzá a tvoří kolem solanky ledovou bariéru. Jelikož má solanka vyšší hustotu než okolní voda, klesá dolů a vytváří jakousi „ledovou trubici“. Právě tomuto „krápníku“, nebo chcete-li ledovému stalaktitu, se říká brinikl.
Mrazíkova hůl
Za vhodných podmínek – dostatečné množství solanky, která uniká z mořského ledu, klidná a nepříliš hluboká voda – může brinikl růst rychlostí i několik metrů za den až dosáhne oceánského dna, kde začne tvořit ledovou vrstvu. Pomalu pohybující se živočichové, např. hvězdice nebo ježovky, kteří mají tu smůlu, že zrovna nad nimi uniká solanka, při kontaktu s rozšiřující se ledovou sítí umrzají. Taková Mrazíkova hůl v praxi. O výjimečnost briniklu svědčí také fakt, že se ho podařilo poprvé zdokumentovat až v roce 2011, kdy jej na Antarktidě natočili kameramani Hugh Miller a Doug Anderson pro seriál BBC Frozen Planet (v češtině pod názvem Zmrzlá planeta), takže pokud jste dočetli až sem, můžete si za odměnu záběry pustit (odkaz na video).
Zdroje:
RNDr. Aleš Ruda, Ph.D., Fyzikální vlastnosti mořské vody. Online. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/12-2-fyzikalni-vlastnosti [citováno: 12.05.2025]
Peter Wadhams, How Does Arctic Sea Ice Form and Decay? Online. Dostupné z: https://www.pmel.noaa.gov/arctic-zone/essay_wadhams.html [citováno: 12.05.2025]
Gómez-Lozada Felipe, del Valle Carlos Andrés, Jiménez-Paz Julián David, Lazarov Boyan S. and Galvis Juan. 2023. Modelling and simulation of brinicle formation. R. Soc. Open Sci. 10: 230268. Dostupné z: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsos.230268#d7001544e4718s
BBC. Frozen Planet. Filming the ‚finger of death‘. Dostupné z: https://www.bbc.co.uk/programmes/p00mq92j
