Článek
Opět tu máme malý problém s českým názvoslovím. Pro plže skrývajícího se pod latinským jménem Chrysomallon squamiferum nebo anglickým „volcano snail“ nemáme české pojmenování (nebo jsem ho alespoň nenašla). Pomůžeme si tedy překladem z angličtiny a pro účely tohoto článku pojmenujeme tohoto hlubokomořského měkkýše „vulkanický šnek“.
Vulkanický šnek je takovou černou ovcí plžů. Kromě toho, že u něj převažuje černá barva, se snaží od svých příbuzných co nejvíce odlišit. A tak žije v podmínkách, kde by ostatní nepřežili, vyšperkoval stavbu své schránky a aby dal najevo svoji nezávislost, nepřijímá potravu z okolí, ale nechává si ji vyrábět přímo ve svém těle. (Jde samozřejmě o nadsázku. Ve skutečnosti se šnek zkrátka přizpůsobil svým životním podmínkám.)
Domov na předměstí pekla
Jeho domovem je okolí hydrotermálních průduchů v Indickém oceánu, v hloubce více než 2 500 metrů, hned vedle černých kuřáků, kteří chrlí přehřátou vodu o teplotě přesahující 350 °C. V takové hloubce navíc panuje tlak, který by člověku rozdrtil kosti. Třemi zaznamenanými lokalitami, na kterých byli vulkaničtí šneci objeveni, jsou vývěrová pole Longqi, Kairei a Solitaire.
Vývěry jsou hlubokomořské „horké prameny“ poháněné geologickou činností; horká vyvěrající tekutina je obvykle kyselá a obsahuje různé kovy a také sirovodík. Ten nejen způsobuje zápach zkažených vajec, ale je i pro většinu organismů toxický.
Továrna na potravu
Některé bakterie však dokážou sirovodík využít k výrobě energie v procesu známém jako chemosyntéza. Což je také důvod, proč s nimi vulkanický šnek navázal spolupráci. Bakteriím nabídl jako obydlí svoji jícnovou žlázu a na oplátku spotřebovává vyrobenou energii. Jinými slovy - má ve svém těle továrnu na potravu.
Proto může dorůst až do velikosti kolem 45 mm, zatímco většina jeho blízkých příbuzných bez endosymbiontů dosahuje pouze 15 mm nebo méně. (Endosymbióza označuje soužití dvou organismů, z nichž jeden žije uvnitř těla toho druhého, a oba druhy z tohoto spojení profitují.)
Vulkanický šnek má nohu pokrytou železnými destičkami
Jelikož nepřijímají potravu, mají velmi jednoduchou trávicí soustavu a zakrnělou radulu. (Radulu tvoří jemně ozubené chitinové pásky a je jakousi obdobou jazyka u obratlovců.) A když už jsme u stavby těla, za zmínku také stojí srdce, které tvoří 4 % objemu celého těla. Předpokládá se, že důvodem tak velkého srdce je efektivní produkce kyslíku pro endosymbiotické bakterie.
Železný pancíř
Středověcí rytíři by se museli před sopečným šnekem propadnout hanbou. Jako jediný živočich je totiž pokrytý sloučeninami železa, především pyritem (FeS2) a greigitem (Fe3S4), jak uvádí web More than Dodo.
Železem je tvořena vnější vrstva schránky i šupiny (sklerity) pokrývající nohu. Předpokládá se, že funkce šupin je buď ochranná, nebo detoxikační, ale jejich skutečné využití zůstává záhadou. Tvoří ovšem působivý pancíř. A protože je greigit magnetický, při magnetickém rybolovu byste místo ryb chytali šneky (za předpokladu, že byste měli dostatečně dlouhý prut).
Další oběť těžby?
Stejně jako mnoho jiných druhů plžů je i vulkanický šnek hermafroditický. To znamená, že má současně přítomné samčí i samičí pohlavní orgány a praktikuje samooplození. Tedy ani za času rozmnožování zřejmě nehledají společnost a žijí jako solitéři. Více toho ale o jejich životě zatím nevíme a je možné, že už ani nebudeme mít možnost tyto fascinující tvory více poznat.
Jejich existence je ohrožena nejen vazbou na velmi specifické prostředí, ale také ztrátou biotopu v důsledku těžby mořského dna. V současné době mají dvě ze tří lokalit, kde plži žijí, zelenou k zahájení těžebního průzkumu, konkrétně jde o vývěrová pole Longqi a Kairei (viz A-Z Animals). Těžba na mořském dně narušuje ekosystém a teploty, na které jsou vulkaničtí šneci adaptováni. Neexistují žádné snahy o ochranu, které by zajistily jejich budoucnost, a tak je velmi pravděpodobné, že je čeká záhuba.
Zdroje: A-Z Animals, More than Dodo, Animalia, Science Focus
