Článek
Ťuhýk obecný (Lanius collurio) je 16 až 18 centimetrů dlouhý ptáček. Samec se od samice liší zbarvením, ale obě pohlaví mají „pirátský“ proužek přes oko (samec černý a samice hnědý).
Jeho hnízdní areál sahá od západní Evropy na východ až po střední Rusko a nalezneme jej i na celém území České republiky, od nížin až po hory. Na přelomu srpna a září odlétá do Afriky a vrací se k nám v dubnu až květnu.
Řezník mezi ptáky
Možná byste to do něj neřekli, ale ťuhýk je dravec každým coulem. Stačí se podívat na jeho silný, zahnutý zobák uzpůsobený k trhání kořisti. Ťuhýkovu pravou tvář odkrývají také jména, kterých se mu napříč jazyky dostává. Rodové jméno „Lanius“ v překladu znamená „řezník“, „collurio“ pak „dravec“. V Německu ho nazývají Neuntöter (devět mrtvých), protože zde dříve věřili, že ťuhýk začíná žrát až poté, co zabije devět obětí. V češtině se mu říkalo „masojídek“.
Ťuhýk obecný (samice)
Čím si ale taková označení zasloužil? Na jeho jídelníčku, v němž převládá hmyz, není nic tak zarážejícího. Další položky na menu už jsou sice vzhledem k ťuhýkově velikosti trochu překvapivé, pořád však není jediným ptákem, který si pochutnává na drobných hlodavcích, malých žábách či ještěrkách. V čem tedy tkví „řezníkovo“ tajemství?
Inspiroval se Draculou?
Nápovědu nám poskytne německé Neuntöter. Ťuhýk totiž na rozdíl od většiny jiných živočišných druhů zabíjí neustále, dokonce i v případě, že nemá hlad. Ani to však není jeho nejtemnějším tajemstvím. Tím je totiž způsob, jakým nadbytečnou kořist skladuje. Ťuhýk ulovené mrtvoly napichuje na trny nebo třeba ostnaté dráty, čímž vytváří dosti morbidní spižírnu.
Často se také stává, že ťuhýk na spižírnu zapomene (upřímně, kdo by si takové množství úlovků pamatoval?), a lidé kochající se krásnou přírodou následně nacházejí myši či žáby nabodnuté na „kůlech“. Nepřipomíná vám to valašského knížete Vlada III. Draculu, který nepřátele zabíjel naražením na kůl?
Zde byl ťuhýk.
Těžko říct, jestli mají tito ptáci ze zabíjení stejné potěšení jako Dracula, nicméně narážení na kůly má u ťuhýků praktický účel. Malé nožky ptáčkovi neumožňují pořádně uchopit velkou kořist, a tak si ji napichuje na kůl, aby mu při jídle držela na místě.
Trnité spižírny můžou hrát roli i při námluvách. Samičky totiž prý dávají přednost zdatnějším lovcům, tedy těm s větším množstvím potravy naražené na kůlech. Velká spižírna přijde vhod i při výchově mláďat, kterých může být 4 až 6 a která jsou velmi žravá. Denně spotřebují více než polovinu své tělesné hmotnosti. Naštěstí se o ptáčata starají samice i samec, jeden by tolik potravy stěží získal.
Imitační schopnosti
Lov však není jedinou oblastí, ve které ťuhýk vyniká. Pozornost upoutá také rozmanitým zpěvem, v němž se mísí nejrůznější zvuky a hlasy, které dokáže imitovat. Dříve byl pro své pěvecké schopnosti chován i ptáčníky v klecích.
Ťuhýkova zpěvu a zvířat nabodnutých na trnech ovšem začalo od 60. let minulého století rapidně ubývat, na čemž se podílely převážně změny v zemědělství. V 21. století zatím ťuhýků mírně přibývá, přesto je ťuhýk obecný v České republiky řazen mezi zvláště chráněné živočichy, a to v kategorii ohrožený druh.
Zdroje:
