Článek
Zaujmout vás může hned samotné jméno. Tento pavouk z čeledi skákavkovití totiž odkazuje na přátelského černého pardála Baghíru z Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga.
Skákavkovití jsou obecně velmi zajímavou skupinou pavouků, mezi jejichž společné vlastnosti patří velmi dobrý zrak, silné nohy uzpůsobené ke skákání a působivé mentální dovednosti.
Zachutnaly mu akácie
Že jmenovec Baghíry patří mezi pavoučí Einsteiny, dokazuje například způsob, jakým získává potravu. Prvně je však třeba uvést na pravou míru jeho stravovací preference. Nejedná se o žádného zarytého odpůrce masa. Když je příležitost, smlsne si třeba na mravenci, nebo na svém příbuzném.
Pravdou ovšem je, že zatímco ostatní druhy pavouků si občas loknou nektaru, aby doplnili svou masitou stravu, u Bagheera kiplingi je tento poměr obrácený.
Za nebeskou manu považuje tzv. Beltova tělíska (útvary na koncích lístků některých akácií), která jsou bohatá na bílkoviny. A pro jejich získání vymyslel rafinovanou strategii.
Hra na schovávanou
Nejprve se musí vypořádat s mravenci, které akácie zaměstnávají jako své tělesné strážce. Pseudomyrmex ferruginea jsou obávaní mravenci podobní vosám, kteří mají žihadla. Výměnou za potravu a úkryt mravenci napadají a vyhánějí veškerý hmyz, který se chce na rostlině přiživit. Právě tohoto partnerství se naučil B. kiplingi využívat.
Strategie B. kiplingi spočívá ve skrývání a vyhýbání se. Svá stanoviště si staví na špičkách nejstarších listů, kde mravenci hlídkují jen zřídka. Aktivně se vyhýbá mravenčím strážcům. Pokud je zahnán do kouta, použije své silné nohy k úskoku, vyskočit dokáže až na padesátinásobek délky svého těla.
Někdy se dokonce spustí do bezpečí pomocí pavučiny a visí ve vzduchu, dokud hrozba nepomine. Tyto manévry hodné Spidermana zdokumentoval Christopher Meehan ve studii zveřejněné v časopise Current Biology.
Dokáže strávit i to, co by neměl
I když se B. kiplingi vyhne hlídkám, má ještě jeden problém. Beltova tělíska mají extrémně vysoký obsah vlákniny a tu by jeho trávení správně nemělo zvládnout zpracovat.
Pavouci totiž potravu neumí rozžvýkat, spoléhají na to, že kořist stráví mimo vlastní tělo pomocí jedu a trávicích šťáv a zkapalněné zbytky „vypijí“. Rostlinná vláknina je mnohem těžší sousto a zatím není jasné, jak si s ní B. kiplingi dokáže poradit. Nápovědou by snad mohly být mravenčí larvy, kterými si B. kiplingi občas zpestří jídelníček.
Ať už je tajemný trávící mechanismus B. kiplingi jakýkoliv, evidentně se mu vyplácí, protože v některých částech Mexika (které je hlavním místem jeho výskytu) se tento druh pavouka vyskytuje na 55 % akácií, jak uvedli výzkumníci ve studii z roku 2008.
Zdroje: National Geographic, The Christian Science Monitor, Christopher J. Meehan, Herbivory in a spider through exploitation of an ant–plant mutualism, 2009, Christopher J. Meehan, PS 62-107: Exploitation of the Pseudomyrmex-Acacia mutualism by a predominantly vegetarian jumping spider (Bagheera kiplingi), 2008
