Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Stonožka: Imituje chřestýše a když je nejhůř, odvede pozornost odhozením nohy

Foto: Frupus (CC BY-NC 2.0)

Většině lidem se při pohledu na stonožku nerozbuší srdce dojetím, ale strachem nebo odporem. Přitom mezi stonožkami najdeme tolik fascinujících druhů, třeba ten, který se snaží zastrašit vetřelce syčením.

Článek

Na světě bylo zatím objeveno více než 3 000 druhů stonožek. Název „stonožka“ je však trochu zavádějící. Ačkoliv tito členovci mají velký počet nohou, sto jich nemají nikdy (pokud o nějaké nepřijdou). Je tomu tak, protože stonožky (třída Chilopoda) mají vždy lichý počet párů končetin (dle časopisu Vesmír). Ke stovce se nejvíce blíží druhy s 49 (98 nohou) nebo 51 (102 nohou) páry končetin.

Stonožka s latinským názvem Alipes grandidieri nemá české jméno. V angličtině dostala pojmenování „feather-tail centipede“, což by se do češtiny dalo volně přeložit jako stonožka zpeřenoocasá. Pro účely tohoto článku tedy o ní budeme mluvit jako o stonožce zpeřenoocasé, nejedná se však o oficiální název.

Tato nejen barevně atraktivní stonožka byla poprvé popsána Hippolytem Lucasem v roce 1864. S délkou těla 10 – 15 centimetrů se řadí mezi větší stonožky. Ve volné přírodě ji můžeme potkat ve východní Africe – v Keni, Tanzanii a Ugandě. Jako domácí mazlíček je však oblíbená po celém světě.

Napodobuje chřestýše

Stonožka zpeřonoocasá má tělo tmavé barvy a červené, nebo žluté nohy, ale nejnápadnější na celém těle je pár ocasních nohou, které mohou někomu zdánlivě připomínat pírka, odtud anglický název „feather-tail centipede“ (feather znamená peří a tail ocas). Nožky slouží jako hmatový orgán, ale mají také obrannou funkci.

Foto: Frupus (CC BY-NC 2.0)

Alipes grandidieri v celé své kráse

Při vyrušení stonožka zatřese ocasními nožkami, které vydají zvuk podobný chrastění u chřestýše, čímž dokonale zmate a zároveň zastraší protivníka (pokud jím není zrovna člověk, který je zvukem naopak fascinován). Tento obranný mechanismus má stonožka zpeřenoocasá tak vychytaný, že dokáže jednu svou nohu „odhodit“, a zatímco predátor zkoumá syčící končetinu, stonožka unikne.

Umí bolestivě kousnout

Pokud byste si však nedali pozor a pokračovali v dráždění, může vás stonožka i kousnout, což není moc příjemný zážitek. Stonožky totiž mají jedové žlázy, a ačkoliv vás kousnutí stonožčího chřestýše nezabije (aspoň to tvrdí vědci, viz Medscape), můžete se těšit na bolest, horečku, únavu a případně i otok. Pokud si ji ale nekoupíte jako domácího mazlíčka nebo někomu neuteče, v naší zemi na ni nenarazíte.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz