Článek
Phronima je rod malých hlubokomořských korýšů. Velikost jejich poloprůhledných těl se pohybuje v řádech milimetrů, maximálně několika centimetrů. S trochou snahy byste je našli ve všech světových oceánech s výjimkou polárních oblastí a to až v hloubce 1 kilometru.
Krádež za modrého dne
Abyste přežili v oceánu, musíte buď budit hrůzu, umět rychle plavat anebo mít dobrou strategii, kterou převezete konkurenci. Čtvrtou možností je být člověk, ale i jeho schopnosti jsou ve vodním prostředí (alespoň prozatím) značně omezené.
Korýši Phronima nejsou ani velcí, ani rychlí, ani to nejsou lidé, museli si proto vytvořit vlastní plán přežití. Ten je vlastně velmi jednoduchý. Jelikož si nejsou schopni postavit vlastní úkryt, který by ochránil je i jejich mláďata, uchylují se ke krádeži. Ovšem nejprve musí odstranit původní obyvatele.
Metoda vetřelec
To si tak salpa (nebo třeba trubýš) v klidu plave, když tu se k ní dostane malý korýš. Zdánlivě nevinné setkání má pokračování hodné hororu. Phronima za pomoci předního páru končetin, který připomíná klepítka, prořízne povrch salpy, vleze dovnitř a začne salpu požírat.
Phronima ve svém „domečku“
Nakonec ze salpy zbyde jen několik tkání tvořících jakýsi soudeček, který korýš prohlásí za svůj domov. Samička do svého příbytku naklade vajíčka (může jich být až 600) a během vývoje larev pohání soudeček pohybem svých nohou. Proud vody přináší korýšům potravu takřka bez práce. Někdy samička vyleze ze soudečku ven a tlačí jej před sebou skoro jako maminka kočárek.
Ačkoli to vypadá trochu strašidelně, ukazuje se, že ovládnutí těla jiného druhu je pro zástupce rodu Phronima dobrým způsobem, jak cestovat, setkávat se s potenciálními partnery a vychovávat děti v chladném a temném prostředí.
Inspirace Ridleyho Scotta?
Phronima svým vzhledem a způsobem života až nápadně připomíná vetřelce, který se poprvé objevil ve filmu Ridleyho Scotta Vetřelec z roku 1979. Kromě několika neozdrojovaných příspěvků se mi však nepovedlo nalézt, zda se režisér nebo „stvořitel“ vetřelce Hans Giger opravdu korýšem inspirovali.
Zástupci rodu Phronima dorůstají max. 4 centimetrů
Nejdále jsem se dostala k tomuto obrázku, který srovnává korýše Phronima s vetřelčí královnou. Snímek se měl objevit v novinách roku 1981 a na svém blogu ho zveřejnil Michael Bok (prostřednictvím Smithsonian Magazine). Jen pro úplnost, vetřelčí královna se poprvé objevuje ve snímku Vetřelci režiséra Jamese Camerona z roku 1986. Ačkoliv tedy neexistují důkazy o tom, že předobrazem vetřelce byl skutečný živočich, nebo jsem je nenašla, Phronima by byl horkým kandidátem.
Zajímavost na závěr
Abychom tento rod korýšů nedegradovali pouze na filmovou předlohu, zmiňme se ještě o jedné věci.
Špatným světelným podmínkám se organismy přizpůsobily dvěma způsoby. Buďto u nich došlo k zakrnění očí a zesílení ostatních smyslů, zejména čichu a hmatu, anebo investovaly spoustu energie do vývoje očí, které dokážou využít i tu trochu dostupného světla. Phronima patří do druhé skupiny.
Korýši mají dva páry složených očí, které zabírají většinu jejich hlavy. Menší pár očí je umístěn po stranách hlavy, zatímco větší pár očí je na vrcholu hlavy.
Menší oči jsou konstruovány pro periferní vidění a korýši díky nim vidí, byť rozmazaně, téměř do 360 stupňů s výjimkou malé slepé skvrny přímo za hlavou. Větší oči zase dohlédnou překvapivě daleko. Výsledná kombinace pak malým vetřelcům umožňuje mít přehled o svém okolí i při pohledu skrze jejich soudeček.
