Článek
Domovem vlkouše obecného (Anarhichas lupus) je převážně Atlantský oceán. Menší populace však obývají také Severní ledový oceán. Tato ryba z řádu ostnoploutvých může dorůstat délky až 1,5 metru a váhy až 18 kg (viz Our breathing planet). Vlkouš má hladkou kůži s téměř skrytými šupinami. Jeho zbarvení se pohybuje mezi purpurově hnědou, olivově zelenou a modrošedou.
Jako by se vlkouš styděl za svůj vzhled (i když podle mě nemá za co), tráví většinu života u mořského dna, v hloubkách až do 500 metrů. Nejvíce se mu líbí v jeskyních nebo štěrbinách, a pokud si najde vhodné prostředí, opouští ho jen zřídka. Jelikož většinu života stráví na jednom místě, chybí mu břišní ploutve. Pokud se přeci jen rozhodne pro fyzickou aktivitu, připomíná jeho plavecký styl vlnění úhoře.
Beránek v rouše vlčím
Jedním z nejcharakterističtějších znaků vlkouše obecného jsou zuby, které, jak napovídá jeho pojmenování, připomínají chrup vlka. Některé vyčnívají, i když vlkouš zavře tlamu, a působí tak poměrně děsivě.
Spodní i horní čelist má čtyři až šest silných kuželovitých zubů připomínajících tesáky. Za kuželovitými zuby v horní čelisti se nacházejí tři řady drtivých zubů. Ve střední řadě jsou čtyři páry stoliček a ve vnějších řadách se nacházejí otupené kuželovité zuby. Dolní čelist má za primárními kuželovitými zuby dvě řady stoliček. Hrdlo vlkouše je rovněž poseto zuby s vroubkovaným povrchem.
Vlkouš obecný
Pokud by se vám povedlo vlkouše chytit, snažil by se vás ze všech sil kousnout, což díky jeho zubům může opravdu bolet. Jinak se ale jedná spíše o plachou rybu, která nerada přitahuje pozornost. Sílu svého chrupu využívá zejména při konzumaci živočichů s tvrdými schránkami, jako jsou krabi, mořští ježci a mořští mlži. Trochu překvapivě neloví jiné ryby.
Vlastní nemrznoucí směs
Jelikož se vlkouš pohybuje u dna a navíc v poměrně chladných končinách, kde může v zimě klesnout teplota až k nule nebo i níže, vytváří si bílkoviny, které mu umožňují přežít v extrémně nízkých teplotách.
Problémy mu nedělají ani změny v koncentraci soli. Dokáže se bez poškození pohybovat mezi oblastmi s vyšší a nižší salinitou. Jeho tělo totiž vylučuje ionty soli v oblastech s vysokou salinitou a absorbuje je v oblastech s nízkou salinitou.
Neobvyklý partnerský život
Už samotné námluvy probíhají u vlkoušů netradičně. Aktivním hráčem je samice, která si vybere vhodného samce a „dvoří se“ mu tak, že kolem něj plave a tře se o jeho tělo.
Také způsob oplodnění jiker se výrazně liší od většiny druhů ryb, protože samice neukládají jikry do volného oceánu, aby je samec mohl oplodnit. Místo toho jsou jikry oplodněny uvnitř samice. Jedna samice může za svůj život vyprodukovat 5 000 až 12 000 jiker.
Na poměry ryb jsou vlkouši nezvykle svědomití rodiče. Jak samec, tak samice pomáhají chránit nakladené jikry. Jikry se líhnou po třech až devíti měsících v závislosti na teplotě vody. Pohlavně dospívají vlkouši v 6 až 8 letech, což je poměrně pozdě a obnova rybolovem poškozených populací proto trvá pomalu.
Největším nebezpečím jsou vlečné sítě
Vlkouš obecný je často neúmyslně uloven rybáři do rybářských sítí. Je také ohrožen vlečnými sítěmi, které ničí vše, co jim stojí v cestě. Pokud budou vlkouši chytáni pro komerční rybolov dříve, než dosáhnou věku pohlavní dospělosti, množství těchto ryb v našich mořích se rapidně sníží.
Dalším rizikem jsou klimatické změny a globální oteplování. Těmto živočichům se daří ve velmi chladných vodách a zvyšující se teplota moří může ovlivnit nejen vlkouše, ale také jejich životní prostředí a kořist.
