Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Jak Santa k sobům přišel a proč si vybral opravdu dobře

Foto: Circe Denyer (CC0 Public Domain)

Rozdávat dárky milionům dětem po celém světě není žádná legrace. Zatímco Ježíškovi pomáhají andělé, Santu Clause táhnou po noční obloze sobi. Kde se toto spojenectví vzalo?

Článek

Santu Clause máme neodmyslitelně spojeného se saněmi taženými soby. Jenže základy této představy vznikly teprve nedávno.

Původně neměl Santa Claus nic společného dokonce ani s Vánocemi. Jeho příběh začíná ve 4. století u svatého Mikuláše, biskupa z Myry v dnešním Turecku, jehož štědrost si připomínáme 6. prosince. Proměna Mikuláše na Santu Clause coby symbol Vánoc byla dokonána až v roce 1809 v knize Washingtona Irvinga History of New York. O sobech tam však nebylo ani slovo.

První sob, osmý sob a Rudolf

Až v jedné básni v knize The Children's Friend: A New Year's Present to the Little Ones from Five to Twelve byl v jediné větě zmíněn sob, kterého Santa Claus žene „v mrazivé noci přes vrcholky komínů a sněhové pláně, aby přinesl své každoroční dary.“ Psal se rok 1821.

Co vedlo neznámého autora k tomu, aby Santovi přidělil soba, je záhadou. Svůj podíl na tom mohlo mít i počasí. V té době byla totiž v Americe krutá zima a sobi jsou na takové podmínky přímo stavění.

Sob ale osamocen dlouho nezůstal. O dva roky později vyšla v časopise Troy Sentinel báseň později známá jako Twas the Night Before Christmas. V básni se objevuje osm létajících sobů, kteří táhnou Santovy sáně, a poprvé jsou zde zmíněna i jejich jména - Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Donder a Blitzen.

Ani osmička však nebyla konečným číslem. V roce 1939 pověřil chicagský obchodní dům Montgomery Ward Roberta L. Maye, aby vytvořil postavičku, která by se mohla objevit v omalovánkách, jež dostávaly děti jako propagační materiál. May do soba Rudolfa promítl své zkušenosti se školní šikanou.

V Mayově příběhu se Rudolfovi ostatní sobi vyhýbali kvůli jeho jasně červenému nosu. Avšak jednoho roku, kdy rozvoz vánočních dárků ohrozila mlha, spatřil Santa Rudolfa, jak září v šeru, a požádal ho, aby mu jako devátý člen spřežení svítil na cestu. Tímto hrdinským činem si Rudolf vysloužil stálé místo v Santově družině a stal se nejznámějším sobem současnosti.

Sobí superschopnosti

Jak si asi dovedete představit, pomáhat Santovi s rozvozem není žádný med. Noční směny, atmosféra pod bodem mrazu a velká fyzická zátěž…, na to vše jsou sobi naštěstí dobře připraveni.

Ačkoliv se o jejich leteckých schopnostech můžeme pouze dohadovat, víme, že dlouhá chůze jim problém rozhodně nedělá. Při svých migračních cestách jsou schopni překonat vzdálenost až 1 000 kilometrů. Za den pak ujdou v průměru 40 kilometrů.

A kdyby náhodou selhala navigace a Santa Claus si to namířil do vody, sobi si narozdíl od nepříliš sportovně založeného Santy lehce poradí. Tito výborní plavci během migrace překonávají i obrovskou řeku Yukon - třetí nejdelší v Severní Americe, která je místy široká až 800 metrů. V této divoké vodě plavou třikrát rychleji než průměrný člověk, tj. rychlostí až 9,6 kilometru za hodinu - což je shodou okolností i maximální rychlost olympijského plavce Michaela Phelpse.

Vzhledem k tomu, že jejich domovem jsou arktické tundry a lesy severní Evropy, Kanady a Aljašky, mráz soby opravdu nezaskočí. Mají hustou vlněnou podsadu a jejich svrchní srst tvoří delší trubkovité chlupy. Chlupy díky tomu, že jsou duté, zachytí více vzduchu a poskytují izolaci, která zvířata v mrazivém prostředí zahřívá. Srst zcela zakrývá i čumák, který navíc pomáhá ohřívat přicházející studený vzduch předtím, než se dostane do plic.

Mrazu se přizpůsobují i sobí kopyta. V zimě se jejich chodidlové polštářky zmenšují a zpevňují, čímž se obnažuje okraj kopyta, které se tak může snadněji zařezávat do ledu a sněhu a usnadňovat sobům chůzi v náročném terénu. Kopyta mají navíc tvar lopaty a umožňují sobům prohrabávat se sněhem a dostat se ke zdrojům potravy pod ním.

Kromě dlouhých vzdáleností a mrazu musí sobi čelit také špatným světelným podmínkám. Vždyť Santa roznáší dárky v noci. Rudolf sice osvětluje cestu svým červeným nosem, sobi však potřebují také jíst a nemohou čekat, až si na ně Rudolf udělá čas. Proto se u nich vyvinula zvláštní forma nočního vidění, kterou používají při hledání potravy.

Jejich oči mění barvu v závislosti na ročním období, od zlatavě oranžové v létě po modrý odstín v zimních měsících. Proč? Od sněhu se odráží sluneční UV paprsky. Změna barvy umožňuje sobím očím přijímat více UV záření, a díky tomu vidí zvířata v noci tak dobře, že pro ně není problém najít si potravu, nejčastěji lišejník.

Zajímavost na konec

Báseň Twas the Night Before Christmas mluví o osmi sobech jako o samcích. Jenže krátká exkurze do života těchto sudokopytníků nám prozradí, že tomu tak být nemůže. Samci sobů po období páření (tedy těsně před zimou) shodí jak velké množství tělesné hmotnosti, tak i paroží. Pouze samice by měly parohy a výdrž táhnout v třeskutých mrazech sáně s tlouštíkem Santou.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz