Článek
Začneme živočichy, kteří jsou nám nejbližší. Savčí vylučovací soustavu jistě všichni dobře známe, ale vědcům v čele s Davidem Hu se podařil zajímavý objev. Jejich cílem bylo zjistit, jak se liší doba potřebná pro vymočení podle velikosti těla.
Dalo by se totiž předpokládat, že velký pes bude na vyprázdnění svého močového měchýře s objemem 1,4 litru potřebovat méně času než slon, jehož močový měchýř pojme 160 litrů tekutiny. Jenže podle závěru studie zveřejněné v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences se doba nijak neliší.
Na velikosti nezáleží (skoro)
Pomocí video záznamů různých druhů zvířat výzkumníci zjistili, že pokud jsou zvířata větší než 3 kilogramy, trvá jim vyprázdnění močového měchýře přibližně 21 sekund. Důvodem je délka močové trubice, která roste společně s velikostí zvířete. Protože sloní močová trubice je delší než psí, gravitace vytváří ve sloní močové trubici větší tlak, který vytlačuje moč rychleji.
Pro malé savce, kteří váží méně než 1 kilogram (např. myši nebo netopýři), však toto pravidlo neplatí. Jejich močové trubice jsou tak krátké, že gravitace nemá na průtok moči vliv. Vymočení jim proto zabere pouze 0,1 až 2 sekundy. Což může každý, kdo doma chová malé hlodavce, zajisté potvrdit.
Opravdu důkladná žabí očista
Močení je způsob, jak organismus zbavit odpadních látek. Žáby však očistu těla prostřednictvím moči pozvedly na novou úroveň. Původně chtěli výzkumníci studovat schopnost žab regulovat teplotu, a proto implantovali vybraným žábám rádiové vysílače citlivé na teplotu. Když však obojživelníky znovu odchytili, u mnoha žab vysílače vůbec nenašli, a pokud ano, tak v močovém měchýři.
Aby vědci tyto bizarní výsledky potvrdili, implantovali malé korálky do tělních dutin pěti zástupců rosnice siné (Litoria caerulea) a pěti ropuchám obrovským (Rhinella marina). I v tomto případě došlo k vyloučení korálků, nebo k jejich nalezení v močovém měchýři.
Při dalším bádání si výzkumníci všimli, že kuličky již po dvou dnech začala pohlcovat tkáň rostoucí z močového měchýře. Poté korálky zcela obklopila silnější a prokrvená tkáň s buňkami podobnými těm, které vystýlají močový měchýř. Jakmile byly kuličky v močovém měchýři, volně se vznášely v moči, a pokud se náhodou dostaly do blízkosti otvoru vedoucího ven, byly vyloučeny.
Vypadá to, že v reakci na snadné pronikání předmětů měkkým žabím tělem, došlo k přirozenému vývoji močových měchýřů tak, aby žábám usnadnily „vynášení odpadků“.
Jak močí vosa?
„Vylučovací systém většiny hmyzu se nachází v jeho střevech, což znamená, že nemají skutečné ledviny. Mají však něco, čemu se říká Malpighiovy trubice, což jsou jakási jemná chapadélka vystřelující z jejich střev, která sbírají tekuté dusíkaté výměšky z jejich „krve“… do jejich zadního střeva,“ přiblížil hmyzí vylučovací soustavu entomolog Eduardo Fox na diskusním fóru Quora.
Ve střevě je pak většina tekutiny zpětně vstřebána, což vede k tvorbě jakéhosi hlenu. Například housenky zanechávají kolem rostlin malé černé váčky. Vosy se otírají o zem a zanechávají po sobě hnědý slizovitý pruh.
Katapult střílející moč
Samotnou kapitolou jsou křísi z řádu polokřídlí (Hemiptera). Protože jejich potravu tvoří převážně voda, musí neustále močit. Denně mohou vyloučit až 300násobek své tělesné hmotnosti. Aby se „neumočili“ k smrti, zvolili k šetření energie neobvyklý mechanismus „superpohonu“.
Namísto stálého proudu moči vytvářejí u řitního otvoru kapky, které pak katapultují směrem od těla pozoruhodnou rychlostí a dosahují zrychlení desetkrát většího než Lamborghini. Jak uvádí článek zveřejněný v časopise Nature Communications, klíčem k vyměšování je jakési „anální tykadlo“ neboli stylus.
Ten otáčením nejprve vytlačí kapku moči a po dosažení určité rychlosti vystřelí kapku podobně jako katapult. Kapky se mohou pohybovat o 40 % rychleji než stylus. Když to udělá dostatečné množství hmyzu současně, vznikne situace, na kterou by perfektně seděla slova dědy Komárka: „Chčije a chčije.“