Článek
Než si ukážeme, v čem je zápach vodušek pro člověka tak užitečný, řekněme si nejprve něco o samotných antilopách.
Jak poznat vodušku velkou
Vodušky velké lze rozdělit do dvou samostatných skupin, které se při kontaktu často kříží a mají svůj charakteristický poznávací znak. První skupinou jsou vodušky defassa, které mají na zadku široké bílé skvrny. Druhou skupinou jsou vodušky ellipsiprymnus, které mají na zadku bílou barvu ve tvaru elipsy.
Vodušky velké (Kobus ellipsiprymnus) jsou nepřekvapivě poměrně velké antilopy. Samice má kohoutkovou výšku až 120, samec až 130 centimetrů. Váha samic se pohybuje mezi 160-200 kilogramy, u samců dosahuje až 300 kilogramů.
Kromě velikosti odlišuje pohlaví také přítomnost rohů. Zatímco samice rohy nemají, u samců mohou být dlouhé až 1 metr.
Odstín srsti, která s přibývajícím věkem tmavne, se pohybuje od šedohnědé po červenohnědou. Spodní část nohou má černý odstín s bílými kroužky nad kopyty.
Kde se vodušky vyskytují?
Skupina ellipsiprymnus se vyskytuje v celé jihovýchodní Africe. Představitele skupiny defassa najdeme v severovýchodní, střední a západní Africe (Kingdon, 1982 - prostřednictvím Animal Diversity Web).
Vztahy v rodině
Vodušky jsou teritoriální zvířata a velikost jejich domovského okrsku závisí na dostupnosti potravy a věku a kondici vodušky. Největší areály mají mladé a zdravé antilopy. Teritoria samic se mohou překrývat a vznikají tak stáda až o 10 jedincích. Nejčastěji se však samice vyskytují samostatně nebo v párech.
Samicím se rodí jedno mládě, o které se svědomitě starají. Po první tři týdny matka mládě ukrývá a třikrát až čtyřikrát denně se vrací, aby jej nakojila.
Přestože mladé vodušky začínají žrát trávu dříve, jsou kojena až do věku šesti, osmi měsíců. Po odstavení zůstávají mladé samice se svou matkou, zatímco samci vytváří dorostenecká stáda a pobývají v nich až do dospělosti, kdy se u nich začne projevovat teritorialita a osamostatní se.
Vodušky a voda
Jak napovídá jejich jméno (ostatně i v angličtině se jim říká waterbuck), vodušky se zdržují v blízkosti vody, kde najdou jednak dostatek vegetace, jednak úkryt před predátory. V případě ohrožení se vodušky vrhnou pod vodní hladinu a čouhají jim pouze nozdry.
Protože vodušky tráví ve vodě hodně času, vylučují jejich kožní žlázy mastný sekret, který odpuzuje vodu a brání promočení srsti. Sekret dodává voduškám charakteristický zápach podobný terpentýnu a podle webu Fascinating Africa je cítit až na vzdálenost půl kilometru.
Dříve se věřilo, že odporný zápach kromě vody odpuzuje i predátory, ale podle všeho tomu tak není. Naopak hlavně mláďatům přidělává problémy, protože může lovce upozornit na jejich přítomnost. Z toho důvodu matky během kojení mláďata čistí a odstraňují tak zápach, který by mohl přilákat nezvané hosty.
Zápachem proti spavé nemoci
Jak si asi dovedete představit, silný odér může působit jako skvělý repelent. A v oblastech, kde se to hemží mouchami tse-tse, přijde takový repelent obzvláště vhod.
Mouchy tse-tse přenášejí parazitického prvoka trypanosomu, který může způsobit spavou nemoc u lidí a naganu (obdoba lidské spavé nemoci) u hospodářských zvířat. Úbytek dobytka zapříčiněný naganou má dopad na africké domácnosti, které jsou na hospodářství závislé.
Složením sekretu a hledáním složek zodpovědných za odpuzování much se zabývaly i dvě studie zveřejněné v časopisech Acta Tropica a Frontiers in Cellular Neuroscience. Ty identifikovaly jako účinné sloučeniny geranylaceton, guajakol, kyselinu pentanovou a δ-oktalakton, z nichž výzkumníci vytvořili repelentní směs a tu následně použili do speciálních obojků, které nežádoucí hmyz odpuzují.
„Identifikovali jsme relevantní zápach vodušek a dostali jsme se až k hrstce chemických složek, které jsou zodpovědné za to, že udržují mouchy na uzdě. Tyto chemické látky jsme umístili do trubičky s dávkovačem, kterou lze uvázat na krk krávy,“ popsal vynález obojku dle webu The Guardian profesor Christian Borgemeister, generální ředitel ICIPE (“Mezinárodní centrum pro fyziologii a ekologii hmyzu”).
Využití látek ze sekretu vodušek v boji proti spavé nemoci ukazuje, jaké neuvěřitelné bohatství nápadů nám příroda může poskytnout.
Zdroje: