Článek
Zkusme si pro začátek představit následující situaci: Žijeme na dně oceánu, kde na nás může odkudkoliv kdykoliv někdo zaútočit, a aby to nebylo příliš jednoduché, jsme téměř slepí. Vyhrabeme si tedy jako úkryt noru, zalezeme dovnitř a cítíme se na chvíli v bezpečí. Jenže pak nám dojde, že dřív nebo později budeme potřebovat jídlo, které bez opuštění nory nenajdeme.
Poté, co sebereme všechnu odvahu (a té moc není), vylezeme z úkrytu a začneme vyhrabávat další noru s nadějí, že najdeme něco k snědku. Z ničeho nic se před námi objeví obří krab a ukončí náš zoufalý pokus o podmořské přežití. Jak by se nám v té chvíli hodil nějaký radar nebo alespoň lépe vidící kamarád, jenž by nás upozornil na nebezpečí…
Hlasití, ale slepí
Uznávám, že jako námět na sci-fi to stojí za starou belu, ovšem příroda na názory kritiků moc nedá. A tak krevety z čeledi Alpheidae musí řešit právě toto dilema: Jak se nažrat a nebýt přitom sežrán, když skoro nic nevidí. Těmto 3-5 centimetrů velkým korýšům se v angličtině přezdívá „pistol shrimp“, což můžeme volně přeložit jako „krevety s pistolí“ (moje učitelka z angličtiny by měla radost).
Přezdívku si vysloužily schopností vytvářet extrémně hlasitý zvuk (až 210 decibelů) pomocí speciálně upraveného klepeta. Rychlé sevření klepeta vytvoří rázovou vlnu schopnou omráčit nebo dokonce zabít kořist. Malí pistolníci však mají jednu velkou nevýhodu. Velmi špatně vidí, přesněji řečeno jsou téměř slepí, a představují tak snadnou kořist pro nejrůznější ryby, větší kraby nebo chobotnice. Proto uzavřeli spojenectví s rybami z čeledi hlaváčovití (Gobiidae). Hlaváči jsou malé a ostražité ryby s vynikajícím zrakem, které se za možnost využít nory vyhrabané krevetami ujaly role hlídače.
Pomáhají si navzájem
Krevety tráví většinu času vyhrabáváním nor, které jim poskytují bezpečný úkryt a potravu, během hrabání totiž nachází například malé korýše nebo mořské kroužkovce. Při této aktivitě jsou však zranitelní vůči predátorům. A zde připlouvají na scénu hlaváči. Zatímco kreveta kope, hlaváč se drží u vchodu do nory a neustále sleduje okolí. Téměř slepý korýš se ryby dotýká tykadlem a pokud hlaváč spatří predátora a vpluje do nory, kreveta se to okamžitě dozví a schová se také.
Vyplatí se jim to?
Jde o vzájemně prospěšnou symbiózu - mutualismus. Kreveta může v klidu hledat potravu a hlaváč získá bezpečný úkryt, který využívá i při páření. Spojenectví mezi sebou zástupci těchto druhů uzavírají většinou na celý život. Začínají spolupracovat jako mláďata a zůstávají spolu i jako dospělci, přičemž společně hledají potravu a sdílejí noru.
Pokud vás zajímá, jak se hlaváči a krevety vůbec najdou, vězte, že na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Mořští biologové se snažili na původ tohoto partnerství přijít a provedli řadu pokusů, aby zjistili, zda si ryby najdou krevety, nebo naopak. K žádnému jasnému výsledku však nedošli.
Zdroje: Scuba, LiveAquaria Tropical Fish Magazine
