Jeden z největších objevů 20. století na pokraji vyhynutí. Asijského jednorožce likviduje pytláctví

V květnu 1992 vyslalo vietnamské ministerstvo lesnictví vědecký tým, aby prozkoumal biologickou rozmanitost nově založeného národního parku Vu Quang. Dne 21. května získal tým od místního lovce lebku s párem dlouhých a špičatých rohů. Expedice následně objevila několik dalších kosterních pozůstatků a kůži.

Výzkumníci se shodli, že nálezy nepatří žádnému dosud známému živočichovi, a přiřadili je k novému druhu sudokopytníka, kterého nazvali saola. Média překřtila saolu na „asijského jednorožce“, zřejmě kvůli její vzácnosti. Oficiálně byla saola (Pseudoryx nghetinhensis) popsána v roce 1993 a jde zřejmě o nejpřekvapivější zoologický nález 20. století. Ovšem víme toho o ní zoufale málo.

Saola je velký savec, který se sice podobá antilopě, ale zkoumání DNA ukázalo, že má blíže k podčeledi Bovinae, kam patří bizoni, buvoli nebo tur domácí. Pro svoji odlišnost od všech ostatních sudokopytníků však dostala vlastní rod Pseudoryx.

Měří kolem 80 cm v kohoutku, 150 cm na délku a váží 80 až 100 kg. Samci i samice mají rohy o délce až 50 cm, které pravděpodobně slouží k ochraně před predátory. Barva srsti se pohybuje v odstínech hnědé s nápadnými bílými skvrnami na hlavě.

O způsobu života a rozmnožování nemáme takřka žádné informace. Podle pozorování několika odchycených jedinců jde o samotářská zvířata aktivní ve dne i v noci. Samice podle všeho rodí v období od dubna do června, kdy na svět přivádí jediné mládě.

Asijský jednorožec má jeden z nejmenších areálů výskytu ze všech velkých savců. Ve vlhkých lesích Annamského pohoří v Laosu a Vietnamu obývá území o rozloze zhruba 5 000 km2.

Všechny dosud známé informace vychází z několika fotografií z kamerových pastí, pozorování pár krátce žijících odchycených jedinců a zbytků nalezených ve vesnicích. Saolu nechová žádná zoologická zahrada na světě a nikdy ji žádný výzkumník nespatřil živou ve volné přírodě. A co víc, nejnovější fotografie saoly byla pořízena již v roce 2013 a je tedy docela dobře možné, že se asijský jednorožec posunul z kategorie „kriticky ohrožený “ do kategorie „vyhynulý“.

O to odhodlaněji však biologové prohledávají nehostinné lesy Annamského pohoří a ochránci přírody s podporou zoologických zahrad, včetně několika českých, bojují proti pytláctví. Saola se totiž stávala a možná ještě stále stává obětí místního lovu a nelegálního obchodu s kožešinami, tradičními léčivy a masem. Někdy se také chytila do pastí nastražených na zvířata likvidující úrodu.

Změnit postoj místních obyvatel, tradičních lovců, k zabíjení saol je téměř nemožné. Alespoň však byla v oblasti přírodní rezervace Bu Huong zastavena komerční těžba dřeva a platí zde oficiální zákaz kácení lesů.

Nicméně situace pro saolu nevypadá vůbec dobře. Podle hrubých odhadů může přežívat nanejvýš několik stovek, spíše desítek jedinců. Pokud se tedy již nepřidala k dodovi, vakovlku tasmánskému a mnoha dalším druhům, na jejichž vyhynutí se velkou měrou podepsal člověk.

Zdroje: WWF, Animal Diversity Web, Save the Saola, The Revelator