Jeho volání připomíná střelbu z kulometu a mláďata mezi sebou válčí. Člunozobec je pánem mokřadů

Člunozobce afrického (Balaeniceps rex) najdeme pouze na jednom kontinentu a tím je Afrika, přesněji její východní a centrální část. Člunozobec může působit poněkud děsivě – dorůstá do výšky až 1,5 metru a svýma žlutýma očima na vás vydrží dlouho nehnutě hledět. Jeho nejvýraznějším znakem je zobák připomínající dřevák, který je zakončen ostrým hákem a může být dlouhý až 24 centimetrů a široký 20 centimetrů.

Mohutný zobák přijde člunozobci vhod při lovu. Při něm využívá i své trpělivosti, kdy v mokřadech vydrží stát celé hodiny. Dobře ví, že je jen otázkou času, než se nějaká neopatrná ryba přiblíží k hladině. V tu chvíli lovec rychle natáhne krk a nebohou kořist uchopí do svého zobáku. Před spolknutím obvykle kořisti setne hlavu ostrým okrajem svého zobáku. Mohutný zobák je vskutku zabijácký nástroj, který umožňuje člunozobci troufnout si i na metrové hady nebo dokonce malé krokodýly.

Tito ptáci vedou tichý a samotářský život, dobře si hlídají své území a společnost vyhledávají pouze v době rozmnožování. Během námluv o sobě dávají vědět hlasitým klapáním zobáku, což může znít trochu jako střelba z kulometu. Poté, co najdou toho pravého, starají se oba rodiče o stavbu hnízda i péči o mláďata.

O harmonickou rodinu se ale vskutku nejedná. Silně teritoriální povaha se projevuje již u mláďat. Pokud se v jednom hnízdě narodí více ptáčat (nejčastěji dvě), bojují mezi sebou o pozornost. Nejedná se však o sourozenecké hašteření, ale o boj na život a na smrt. Slabší mládě je často nuceno z hnízda odejít a žít na vlastní pěst.

Matka tomuto chování přihlíží a svou péči směřuje téměř výhradně k „perspektivnějšímu“ potomkovi. Mládě ochlazuje poléváním vodou a krmí ho ještě asi měsíc po vylétnutí, ke kterému dochází ve 105 až 112 dnech věku ptáčete.

Člunozobec v letu nabízí vskutku majestátní pohled. Svými křídly, která mohou nabývat rozpětí až 2,5 metru, mává nejpomaleji ze všech ptáků, podle sandiegské ZOO pouze 150krát za minutu (pro srovnání kolibřík držící rekord naopak jako nejrychlejší, provede 10 až 90 kmitů za sekundu). Jelikož ale není žádný velký cestovatel, toto tempo člunozobci bohatě stačí. Velká křídla navíc využívá k zastrašování predátorů a udržování rovnováhy.

Když k impozantnímu vzhledu přidáte silně teritoriální chování, není divu, že některé africké kmeny považují člunozobce za symbol neštěstí a snaží se jej vyhubit, což se jim již v některých částech Afriky povedlo. Pověry však nejsou jediným nebezpečím, kterému tito ptáci čelí.

Na jejich klesajícím počtu se podepisuje i ničení biotopů, těžba ropy a zemního plynu, požáry a v neposlední řadě pytláctví, které je poháněno zejména poptávkami ze strany zoologických zahrad a soukromých chovatelů. Kdo by nechtěl vlastnit tvora, který jako by vypadl z filmu Cesta do pravěku? K tomu všemu se člunozobci v zajetí rozmnožují jen velmi vzácně a zdrojem dalších exemplářů jsou tak opět pouze odchyty z volné přírody, kde podle IUCN žije již jenom 3300-5300 jedinců.

Zdroje: San Diego ZOO, IUCN, Storyteller.Travel, Mental Floss, Fact Animal