Článek
Jedním z často uváděných rozdílů, kterými se rostliny liší od živočichů, je absence aktivního pohybu. Rostlina zkrátka někde zakoření a už ji ani nehne se někam stěhovat.
Když tedy narazíme na něco, co nám tuto zažitou představu narušuje, kromě fascinace cítíme také nutkavou potřebu najít příčinu. Jak to, že se ten mech pohybuje? Může za to gravitace, nebo vítr? Ne? Tak sluneční záření? Mechové kuličky kutálející se po ledovci ale jakýmkoliv snahám o vysvětlení unikají.
Chlupaté, zelené myši
Když se v roce 1950 islandský výzkumník JÓN Eyþórsson vydal na ledovec Hrútárjökull na Islandu, našel uskupení zelených kuliček velikosti pískomilů nebo chcete-li tenisových míčků.
Zarazily ho hlavně dvě věci. Kuličky nebyly připevněny k podkladu a mnohé z nich byly zelené ze všech stran, což znamenalo, že se musely otáčet, jinak by sluneční paprsky nedosáhly na celý jejich povrch. Eyþórsson pojmenoval nezvyklé obyvatele Jökla-mýs, doslova „ledovcové myši“.
Později se zjistilo, že se mechové kuličky tvoří kolem malého kamínku nebo nahromaděného prachu. Jedna kulička může obsahovat více druhů mechů a může hostit i další druhy, např. hlístice nebo želvušky. Koule měří v průměru až 8 centimetrů a mohou žít i 6 let.
Najít je můžeme na některých ledovcích na Aljašce, Islandu, Špicberkách a v Jižní Americe, ale jaké podmínky ovlivňují to, kde se mechové kuličky vyskytnou, zatím nevíme.
Mech tvořící stáda
Ovšem nejvíce otázek vzbuzuje jejich pohybová aktivita. Vzdálenost 2,5 cm, kterou urazí za den, vás asi neohromí, nicméně pozoruhodnější je způsob pohybu. Místo toho, aby se jednoduše klouzaly po ledu, kutálí se, čímž postupně vystavují slunci celý svůj povrch. To nejzajímavější ale teprve přijde - kuličky se pohybují v synchronizovaných skupinách.
Glaciolog Tim Bartholomaus a jeho žena Sophie Gilbert sledovali jejich pohyb pomocí barevných náramků a zjistili, že se skupina kuliček pohybuje přibližně stejnou rychlostí, stejným směrem a koordinovaně mění směr - podobně jako stádo.
Dvojice vyslovila teorii, podobně jako několik nadšenců pro mechové koule před nimi, že se koule pohybují proto, že led pod nimi netaje. Nakonec tedy zůstanou na ledovém podstavci, ze kterého se skutálejí. Jenže to nevysvětluje koordinovaný pohyb celé skupiny. Řešení nepřinesly ani snahy vysvětlit tento jev sklonem terénu, větrem či slunečním světlem.
V rozhovoru pro Popular Science nadhodil Tim Bartholomaus svoji hypotézu o stádovém pohybu ledovcových myší. Mechové kuličky totiž nejsou dokonale kulaté - jeden konec je tlustší než druhý, což by mohlo způsobovat jednosměrný pohyb. Teoreticky.
Zdroje: Popular Science, Atlas Obscura, How stuff works, NPR
