Článek
S kladením vajec máme nejvíce spojené ptactvo, přestože se jimi rozmnožují i ryby, hmyz, želvy, ještěrky, plazi, a dokonce i savci (konkrétně ptakopysk, ježura a paježura).
Na ostatní skupiny dojde určitě v příštích článcích, dnes však zůstaneme u třídy Aves (ptáci). A přestože to svádí zaměřit se na pštrosa, jelikož snáší vejce největší, my se dnes podíváme na jiného ptačího zástupce, který také není žádný troškař.
Kiviové na okraji propasti
Před sto lety jich byly miliony. Dnes se jejich počet odhaduje na desítky tisíc, novozélandské Ministerstvo památkové péče uvádí číslo 68 000. Ač se kiviové stali symbolem Nového Zélandu, což je ostatně jediné území, na kterém se vyskytují, jejich počet prudce klesá.
Hlavní příčinou jsou zavlečení predátoři, proti kterým jsou poměrně malí nelétaví ptáci bezbranní. Není proto divu, že z 5 rozeznávaných druhů řadíme 4 mezi ohrožené – konkrétně kiviho hnědého, kiviho okaritského, kiviho jižního a kiviho Haastova. Kivi Owenův je prozatím v kategorii téměř ohrožený. Jejich ochrana spočívá hlavně v likvidaci nepůvodních druhů, jako jsou psi, kočky, vačice, hraboši nebo krysy.
Na pomezí savců a ptáků
Ale byla by škoda se v článku o kivim zaměřit jen na negativa, jelikož se jedná o vskutku unikátního zástupce ptačí říše. Jeho jedinečné vlastnosti pramení mimo jiné z toho, že se kivi vyvinul bez přítomnosti většiny velkých predátorů a žije v podobném prostředí jako mnoho suchozemských savců. Najdeme tedy u něj i některé „savčí“ znaky.
Stejně jako u mnoha savců jsou jeho kosti vyplněny morkem. KIviho měkké peří se na dotek velmi podobá srsti. Nestaví si hnízda, nýbrž si svými ostrými drápy vyhrabává nory. A spoléhá se na svůj hmat a čich.
Čich přijde kivimu vhod hlavně v noci, kdy hledá potravu, patří totiž mezi noční ptáky. Že je pro něj čich velmi důležitý naznačuje i fakt, že jako jediný pták na světě má nozdry na špičce zobáku. Pokud se nozdry zaplní nečistotami, může kivi záměrně kýchnout, aby částečky odstranil.
Malý kivi si musí poradit sám
Každý rok od března do června podstupují kiviové jedinečný rituál páření. Po vzájemném přivolání se pár každé tři dny setkává v hnízdní noře a samci při kopulaci vydávají charakteristický mručivý zvuk. Kiviové tvoří uzavřené páry, v nichž tráví celý život. Tedy za předpokladu, že se neobjeví lákavější partner(ka).
Když se mláďata vylíhnou z vejce vykopnutím skořápky, jsou již zcela samostatná a opeřená. Rodiče se na výživě mláďat podílejí jen minimálně, proto musí mláďata přežít prvních 10 dní života tím, že se živí žloutkovým váčkem.
A potom ještě čeká malého kiviho boj o život, jelikož je v prvních šesti měsících snadnou kořistí všelijakých predátorů. Pokud se mu však povede dožít dospělosti, může mít před sebou až 50 let života.
Neúměrně velká vejce
A jaký že to rekord kiviové drží v kladení vajec? Ačkoliv velikost jejich vajec zdaleka nepředčí pštrosí, v poměru k velikosti svého těla kladou opravdu vejce největší. Přestože kivi dosahuje velikosti zhruba jako slepice, jeho vejce jsou asi šestkrát větší než vejce slepičí. To je také důvod, proč může samice snést vždy jen jedno vejce, což zmenšujícím se populacím také zrovna dvakrát nepomůže.
Samice kiviho a její „obří“ vejce
