Článek
Rejsci krátkoocasí (Blarina brevicauda) z rodu Blarina se vyskytují především na východě střední Severní Ameriky. Nejvíce se jim líbí ve vlhkých křovinatých lesích, křovinatých bažinách a močálech. Potkat je však můžete také na polích a zahradách.
Pokud by se vám povedlo rejska spatřit (a poznali byste ho), měli byste celkem štěstí. Sice jsou aktivní po celý rok, a to ve dne i v noci, ale většinu času tráví pod zemí. Staví si složité chodby a hnízda anebo využijí tunely od myší či krtků. Pokud ovšem cítí potravu, jsou schopni po kmeni stromu vyšplhat až do výšky 2 metrů.
Rejsci žijí samotářským životem a potkávají se pouze krátce během rozmnožování. Jinak jedince svého i jiných druhů odhání. Pokud jim nevyjde schovávání pod půdou nebo rostlinným porostem, mají ještě jeden trumf v rukávu nebo přesněji řečeno v žlázách na břiše a bocích. Mnoho predátorů, jako lasice a lišky, odmítne rejsky sníst, jelikož zapáchají a i chuť není zrovna příjemná.
Používají echolokaci
Protože tráví většinu času pod zemí, mají rejsci špatný zrak. K orientaci v tmavém prostředí jim pomáhá echolokace, na kterou se spoléhají stejně jako netopýři. Vydávají hlasové projevy o různých výškách tónů a získávají informace z ozvěn. To jim pomáhá určovat vlastnosti místa, například odliší trávu od hlíny, a orientovat se ve svém prostředí, případně najít kořist.
Chodící paralyzátor
Srdce rejsků krátkoocasých tluče 800 až 1300krát za minutu, což je dokonce rychleji než srdce kolibříka. Aby se uživili a udrželi si rychlý metabolismus, musí každý den sníst až trojnásobek své tělesné hmotnosti. Pokud by lidé měli stejný metabolismus jako rejsci, musel by průměrný člověk denně sníst asi 195 kilogramů potravy. Jelikož rejsci potřebují tolik jíst, musí být jejich lov maximálně efektivní.
Rejsek krátkoocasý
K tomu jim podle studie Leszeka Rychlika a Krzysztofa Kowalskiho pomáhá i jed. Použití neurotoxinu nejen zkrátí dobu boje, který by je stál mnoho energie, ale také jim umožňuje skolit větší kořist. Ačkoliv patří mezi hmyzožravce, jejich potravu tvoří i větší živočichové, jako ryby, pulci, žáby, hlodavci nebo jiní rejsci.
Jed kořist neusmrtí, ale pouze paralyzuje, což má pro rejsky praktické využití. Paralyzovanou kořist si totiž mohou schovat do zásoby a až přijde doba krize, spořádají ji pěkně začerstva. Oběť tedy musí nehybně čekat na svůj osud, kterým bude pravděpodobně sežrání zaživa. Člověku jed neublíží, ale rejsci ho v těle mají dost na to, aby jim pomohl ulovit až 200 myší najednou.
