Článek
Když se zajímáte o zvířata nebo přírodu obecně, tak bohužel neustále narážíte na smutné příběhy. Velké části zvířecích druhů, jež se zatím objevili zde na mém blogu, čelí hrozbě vyhynutí nebo jsou v tom „lepším případě“ v kategorii „ohrožení“.
To samozřejmě není nijak pozitivní zpráva, i když se můžeme uklidňovat tím, že druhy vymírají po celou dobu existence života na Zemi (ačkoliv současná rychlost je mnohem větší, o tom však někdy příště). Celý příběh však začíná dostávat děsivý rozměr poté, co se začnete dozvídat, z jakého důvodu a jakým způsobem některé druhy mizí a co si zvířata před smrtí musí vytrpět.
Ačkoliv to tedy dneska nebude příjemné čtení a ani já si tvorbu takových textů neužívám, považuji za důležité o těchto tématech mluvit. Třeba rostoucí povědomí o tom, jak některé přípravky používané v tradiční čínské medicíně vznikají, alespoň omezí jejich distribuci, i když je mi jasné, že my máme na dění na asijském kontinentě jen minimální vliv.
Děsivé podmínky chovu
Počátkem 90. let 20. století existovalo jen v Číně více než 400 medvědích farem, na kterých žily desítky tisíc medvědů. V současnosti podle organizace Animals Asia existuje v Číně téměř 100 velkochovů, kde se medvědi hromadně odlovují pro svou žluč. V největším z nich se nachází více než 2 000 medvědů.
Podmínky, ve kterých medvědi žijí, jsou otřesné
Většina chovaných medvědů je trvale držena v klecích, někdy tak malých, že se nemohou otočit ani postavit na všechny čtyři. Medvědi jsou často vyhladovělí, dehydratovaní, trpí četnými chorobami a zhoubnými nádory. Mnohá zvířata stráví v kleci celý svůj život. Uvěznění se týká především medvěda ušatého, který i z tohoto důvodu patří mezi ohrožené druhy.
Jak se žluč získává?
Medvědí žluč se získává různými invazivními technikami, které jsou pro zvířata velmi bolestivé. Jednou z metod je tzv. volné odkapávání, při němž se medvědům chirurgicky vytvoří trvalý otevřený průchod ze žlučníku přes břicho. Zákrok je prováděn v nehygienických podmínkách a málokdy je přítomný veterinář. Výsledkem je, že mnoho medvědů umírá na infekce nebo jiné komplikace.
Protože se tělo přirozeně snaží samo uzdravit, při každém odběru žluči je pak nutné protlačit kovovou trubičku skrz ránu a zjizvenou tkáň, aby se „chovatelé“ dostali ke žluči uložené ve žlučníku.
Mezi další metody patří trvalá chirurgická implantace kovového nebo latexového katétru, který odvádí žluč přímo z medvědova břicha. Ve Vietnamu jsou medvědi běžně omamováni a bodáni čtyřcentimetrovou jehlou do břicha, dokud se nenajde žlučník. Dříve byl běžný také kovový „oblek“, který držel katétru na místě, pro medvědy však každý pohyb znamenal bolest.
Medvědí žluč a čínská medicína
Obchod s produkty s medvědí žlučí je ve většině asijských zemí zakázán. V Číně je však prodej medvědí žluči legální a velmi výnosný. Poptávka po medvědí žluči je dána přesvědčením, že má léčivé účinky. Používá se v tradiční čínské medicíně, ale i v běžných výrobcích pro domácnost a kosmetice jako jsou šampony a zubní pasty.
Medvědí žluč, prodávaná ve formě prášku, tonika nebo pilulek, je považována za „lék“ na řadu onemocnění, od akné, kocoviny, nachlazení, bolesti v krku, hemeroidů, zánětu spojivek až po rakovinu. Ve skutečnosti je ale často kontaminována krví, hnisem, výkaly, močí, bakteriemi a rakovinnými buňkami.
Podle studie Fabio Tonina a Isabel Arends kyselina ursodeoxycholová, jedna z hlavních složek medvědí žluči, pomáhá rozpouštět žlučové kameny a léčit onemocnění jater. Tuto složku však lze vyrobit synteticky, aniž by bylo nutné medvědí žluč extrahovat. A neexistují žádné mezinárodně uznávané vědecké důkazy o tom, že by medvědí žluč mohla léčit jiné nemoci propagované v tradiční čínské medicíně.
