Článek
Během brouzdání po sociálních sítích jsem narazila na video jednoho tiktokera (nebudu jmenovat, protože mu nehodlám dělat reklamu), které ve mně vyvolalo značné rozhořčení. Tito lidé jsou pro pár minut slávy schopni udělat cokoliv. Když tedy dostal od fanouška úkol sníst kraba před zrakem jiného kraba, neváhal a tento hloupý počin splnil.
Stručně shrnu obsah. Mladík si šel koupit živého humra (ano, humra, protože zřejmě rozdíl mezi krabem a humrem byl nad jeho rozlišovací schopnosti), následně ho donesl do restaurace a přímo před ním spořádal uvařeného celého humra. Jako třešničku na dortu nakonec požádal obsluhu, aby mu humra, který předtím musel sledovat pojídání svého příbuzného, taktéž uvařila.
Jelikož mám ráda zvířata (kraby a humry nevyjímaje), přišlo mi to vůči chudáku humrovi velmi kruté. Protože však ve společnosti převládá názor, že korýši nemají emoce, a tudíž si s nimi můžeme dělat, co chceme (s čímž silně nesouhlasím), rozhodla jsem se zjistit, jak na tom humři, potažmo korýši s emocemi doopravdy jsou.
Limity komunikace a porozumění
Asi většina lidé se shodne, že psi, stejně jako kočky, šimpanzi a další savci, mají city a mohou prožívat celou škálu emocí. Jakmile se však dostaneme k organismům bezobratlým, skepticismus roste.
O zvířecích emocích vyšel před rokem článek v časopise Science, ve kterém Frans B. M. de Waal, významný etolog, a Kristin Andrews, uznávaná odbornice na psychologii zvířat, apelují na přehodnocení našich předpokladů o emocích.
Uvádějí, že jedním z důvodů, proč je pro nás těžké přijmout emoce těchto tvorů, je absence důkazů, které by odpovídaly naší představě emocí. Zatímco my používáme ke sdělování pocitů jazyk, signály od jiných zvířat přijímáme prostřednictvím rysů obličeje a dalších fyzických znaků, jako je vrtění ocasem psa nebo úsměv šimpanze. Ale to, že s humrem nemůžeme komunikovat stejně snadno, neznamená, že nemá emoce.
Možná jsme to my, komu chybí schopnost vnímat a vyjadřovat jejich emoce. Jak napsala Andrews: „Neexistuje žádné ospravedlnění pro upřednostňování verbální komunikace před jinými způsoby komunikace nebo vyjadřování.“ (prostřednictvím Big Think)
Proč zvířecí emoce nezavrhovat
Při zkoumání emocí lze použít jiná fyziologická měřítka, která jsou zachována napříč mnoha organismy - dokonce i červy. Například při předložení podnětu může zvíře projevit emocionální reakci, kterou lze měřit změnami teploty, mozkové aktivity, rozšíření očí nebo koncentrace hormonů.
Andrews a de Waal uznávají, že nemáme přímé důkazy o pocitech u jiných zvířat. Tvrdí však, že o lidských pocitech máme také pouze nepřímé důkazy - nikdo z nás nemůže prožívat emoce jiného člověka.
Cítí korýši bolest?
S tím, jestli korýši prožívají emoce, souvisí i vnímání bolesti. V rozhovoru pro NPR britský vědec Jonathan Birch prohlásil následující: „Existují důkazy o tom, že humr žije ještě dvě až tři minuty poté, co je vhozen do hrnce s vařící vodou, a že reakce nervového systému během této doby probíhá velmi intenzivně, stejně jako u vás, mě, kočky, psa nebo jakéhokoli jiného zvířete vhozeného do hrnce s vařící vodou.“ Vaření humrů zaživa získává nový rozměr.
Dilema ve Velké Británii
Tím, jestli bezobratlé organismy vnímají, se nedávno zabývala i britská vláda, když rozhodovala, zda je zařadit do zákona o ochraně zvířat. Vláda pověřila Londýnskou školu ekonomie a politických věd, aby posoudila důkazy podporující vnímání bezobratlých.
Tým LSE přezkoumal více než 300 vědeckých studií na toto téma a dospěl k jednoznačnému závěru: Existují pádné důkazy o tom, že měkkýši a korýši jsou vnímaví. Vláda se řídila radou LSE a potvrdila, že působnost jejího zákona o ochraně zvířat se rozšíří na většinu korýšů (včetně krabů, humrů a raků) a také na hlavonožce (jako jsou chobotnice a olihně). Pod zákon spadají i všichni obratlovci.
Situace v České republice
U nás pod zákon na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb.) spadají pouze obratlovci. Humr nebo šnek mají smůlu.
Jak vidí humři?
Když se vrátíme k situaci zachycené na videu, nabízí se ještě jedna otázka: Poznal humr mrtvé tělo svého druha? Tady se nám dostane trochu útěchy. Humří oko odráží světelné paprsky, neohýbá je přes čočky, jak je tomu u lidských očí. Takto odražené světlo posílá všechny paprsky odražené od určitého objektu (například potenciální kořisti na dně oceánu) do stejného ohniska. (viz Astronomy)
Podle všeho tedy humři nevidí obrazy jako my (Science and Technology, Fishermen's, Lobster Anywhere). Jejich hlavním vodítkem je světlo. I při velmi slabém světle jsou schopni rozpoznat pohyb. V jasných světelných podmínkách pravděpodobně nevidí vůbec nic. Spoléhat se tudíž musí na ostatní smysly.
Hodnocení humřího zážitku
Pojďme zkusit shrnout, jak humr celou situaci pravděpodobně vnímal. Z degustačního představení neměl zřejmě nic, při světelných podmínkách v restauraci byl schopný vidět jen pohyb rukou strávníka a možná rozmazané obrysy. Že na talíři leží jeho příbuzný tudíž asi nevěděl.
Ovšem samotný únos z akvária, neznámé prostředí a nemožnost utéct, v něm vyvolaly zajisté silnou stresovou reakci, jinými slovy - cítil strach. Pokud byl navíc při vaření hozen do horké vody (což je velmi pravděpodobné), poslední minuty života prožil ve velkých bolestech. To vše jenom proto, aby si nějaký mladík mohl na chvíli připadat slavný. Dodatek pro úplnost, v době mého zhlédnutí mělo video přes půl milionu lajků, v tolika lidech zanechalo toto „umělecké dílo“ pozitivní dojem.
