Článek
Mnoho lidí nemá rádo krysy, považuje je za škůdce nebo se jich jednoduše bojí. Výskyt hlodavce je často doprovázen pištěním a zděšenými výkřiky, které však nepochází od zvířete, ale od převážně dámské části společnosti.
A teď si představte, že by vám po bytě běhala krysa velikosti kočky. Pokud trpíte musofobií (fóbie z myší, potkanů a krys), krysa obrovská je vaší noční můrou.
Vaky plné potravy
Krysa obrovská (Cricetomys gambianus) dorůstá délky až 90 centimetrů (polovinu z toho tvoří ocas) a váží až 1,5 kilogramu (viz Animal Diversity Web).
Tito noční hlodavci mají ve skutečnosti blíže ke křečkům než k ostatním druhům krys. Podobně jako křečci disponují lícními vaky, které jim slouží jako soukromá spižírna.
Vaky mohou po naplnění pojmout více než 100 ml, což umožňuje krysám přenášet velké množství potravy, kterou si až hamižně hromadí. Podle údajů na Animal Diversity Web jsou krysy obrovské schopny přenést 3 kg potravy za dvě a půl hodiny.
Lícní vaky si někdy narvou ořechy tak, že se sotva protáhnou vchodem do nory. Mimochodem jejich nory mají pouze jednu ložnici, ostatní místnosti jsou obsazeny zásobami potravy. V krysích spižírnách najdeme kromě ořechů také ovoce, zeleninu, kořínky, hmyz, hlemýždě nebo dokonce kraby.
Otec postrachem vlastních dětí
Krysy obrovské se vyskytují v subsaharské Africe od Senegalu po Keňu a od Angoly po Mosambik. A překvapivě je najdeme i na ostrově Grassy Key na Floridských ostrovech, kam se dostaly poté, co v 90. letech minulého století utekly soukromému chovateli. Snahy o vymýcení vyšly naprázdno, poněvadž rozmnožování krysám problémy opravdu nedělá.
Každých devět měsíců mají až 4 vrhy, v jednom vrhu je až 6 potomků. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 5-7 měsíců, přičemž se mohou dožít až 8 let. To je hodně mláďat na jednu samici, která je na jejich výchovu sama.
Samec mláďata v nejlepším případě ignoruje, v tom horším je sežere. U samic se objevuje zajímavá forma altruismu, kdy někdy vezmou pod ochranné tlapky i osiřelé cizí mládě.
Ačkoliv jsou krysy obrovské převážně samotáři, dovedou i spolupracovat. Samice často vytvářejí velké skupiny s mnoha matkami a jejich mláďaty. Shlukují se i při nízkých teplotách, kdy se navzájem zahřívají. Kvůli nízkému obsahu tuku v těle totiž špatně udržují teplo.
Krysy a lidi
Krysy však nespolupracují pouze mezi sebou, ale také s jedním živočišným druhem, který umisťuje do terénu nebezpečné miny, aby je následně složitě hledal. Díky svému vynikajícímu čichu, učenlivosti a lehké váze (ve srovnání s lidmi a psy) jsou krysy obrovské perfektními adepty na pozice hledačů min. Krysa zaškrábe na povrch minového zaměřovače, aby svým krysovodům signalizovala nález, a následně dostane odměnu.
Odměna po tvrdé práci
Mnoho afrických zemí (např. Tanzánie a Mosambik) objevilo krysí potenciál při čištění minových polí a vznikají i specializované organizace (např. APOPO) zabývající se výcvikem těchto hlodavců.
Oceněná krysí hrdinka
V roce 2020 obdržela krysí hrdinka jménem Magawa Zlatou medaili od charitativní organizace PDSA za „záchranu života“. Byla první krysou, která tuto medaili v 77leté historii charity dostala.
Před odchodem do důchodu v roce 2021 Magawa odhalila 71 min a 38 kusů nevybuchlé munice, čímž během své pětileté kariéry vyčistila více než 225 000 m2 půdy v Kambodži. Magawa zemřela přirozenou smrtí ve věku 8 let v roce 2022.
Naděje v boji s tuberkulózou
Krysy druhu Cricetomys ansorgei (nemají český název), příbuzné krysy obrovské, přispívají svým skvělým čichem ke kontrole výsledků testů na tuberkulózu. Ze vzorku slin jsou schopny odhalit bakterie způsobující tuto vážnou nemoc. Vzorky, na které krysy upozorní, že obsahují bakterie TBC, jsou pak odeslány k dalšímu otestování.
„Během třiceti minut dokáže krysa otestovat téměř sto vzorků, což laboratornímu technikovi běžně trvá čtyři dny,“ uvedl Emilio Valverde, ředitel programu TBC v organizaci APOPO (prostřednictvím Discovery News).
Na rádiu Radio National The Science Show zaznělo, že se v současnosti zkoumá, zda-li by i krysy obrovské mohly přispět v boji proti nemoci, která si v roce 2021 vyžádala 1,6 milionu obětí (viz WHO).
