Článek
Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) je pták žijící ve Střední a na severu Jižní Ameriky. Hnízdí ve velkých koloniích na vysokých skalních římsách, často v blízkosti jeskyně. Živí se ovocem, které vyhledává čichem. Nejraději má fíky a palmové ořechy.
Potravu využívá i ke stavbě kuželovitých hnízd. Stavebním materiálem jsou mu vyvržené ovocné dužiny, trus a nestrávená semena. Snůška obvykle čítá dvě až čtyři vejce a pečují o ni oba rodiče. Mláďata však nejsou žádní drobečci. Zatímco dospělý gvačaro dosahuje délky asi 45 centimetrů a váhy 400 gramů, mláďata mohou dosáhnout až dvojnásobné hmotnosti. Jak je to možné?
Bezbranný zdroj oleje
Rodiče mláďata zásobují velkým množstvím palmových plodů, které obsahují olej. Mladí gvačarové tak získávají podobu opeřené koule a své dospívání tráví prakticky bez pohybu. Tato záviděníhodná domácí péče má však i temnou stranu. Jelikož se mláďata nemohou moc hýbat, stávají se snadným terčem predátorů a tím největším nebezpečím je člověk.
Před rozšířením syntetických a rostlinných olejů se gvačarové stávali oběťmi rozsáhlých lovů, z nichž nejslavnější se uskutečňovaly v jeskyni Cueva del Guacharo, které je dnes součástí stejnojmenného národního parku ve Venezuele v městě Caracas. Mláďata byla lovena do pytlů a následně vařena v kotli. Získaný palmový olej se využíval ke svícení, vaření i jako mazivo.
Své okolí odposlouchává
V 21. století se však gvačarovi dostalo na některých místech ochrany, a proto může nadále vzbuzovat úžas svými schopnostmi. Patří mezi pouhé dva druhy ptáků (spolu s rorýsi salangany), kteří se dokážou orientovat ve tmě pomocí unikátního echolokačního systému.
Stejně jako netopýři (a mnozí mořští savci) vydávají v rychlém sledu za sebou tóny o vysoké frekvenci a naslouchají odraženým vlnám. Díky tomu mohou létat v černočerné tmě svého jeskynního domova, aniž by naráželi do stěn nebo do sebe navzájem.
Ideální sběrač ovoce
Přesná navigace a skvělý čich těmto nočním ptákům velmi usnadňují hledání potravy. V rukávu však mají ještě jeden trumf – zrak mimořádně citlivý na světlo. Jak zjistila studie Grahama Martina z roku 2004, tato citlivost je dána tím, že oči mají velkou zornici (což umožňuje shromažďovat maximální množství světla) a miliony hustě uspořádaných tyčinek. Díky této adaptaci jsou schopni zachytit více světla za špatných světelných podmínek.
Zatímco čichem jsou schopni zjistit přítomnost zdrojů potravy, echolokace pomáhá gvačarům v detekci objektů a citlivý zrak slouží k obecné orientaci. Toto ultimátní kombo umožňuje nočním výletníkům sbírat ořechy a drobné plody za letu, aniž by museli přistát. A čím více potravy donesou do hnízda, tím více budou objemní potomci spokojení.
