Článek
Jak asi víte, žraloci dýchají pomocí žaber, které jim umožňují získávat rozpuštěný kyslík z vody a vylučovat oxid uhličitý z krve. Žraloci mohou mít až sedm vnějších žaberních otvorů, ale většina druhů jich má pět.
Žaberní oblouky jsou považovány za součást kostry; drží žábry na svém místě. Oblouky podpírají jednu nebo dvě řady žaberních filament (vláken). Vlákna jsou konstruována tak, že voda podél nich proudí jedním směrem, zatímco uvnitř vláken proudí krev opačným směrem. Tento systém je nejúčinnějším způsobem výměny kyslíku a oxidu uhličitého mezi vodou a krví.
Srovnání s člověkem
Člověku se podařilo dosáhnout nejhlubšího místa na Zemi, Mariánského příkopu s hloubkou 11,034 metrů, ale potřeboval k tomu ponorku. Pokud má k dispozici jen dýchací přístroje, dosažená hloubka dramaticky klesá.
Podle Popular Mechanics drží rekord v hloubce 534 metrů potápěči zaměstnaní francouzskou podmořskou průzkumnou organizací Comex (Compagnie Maritime d'Expertises), kteří dýchají pečlivě připravené směsi plynů a používají složitý tlakový režim známý jako saturační potápění.
Pomineme-li hlubomořské druhy, které se pohybují v hloubce od 300 metrů a víc, není ani pro žraloky sestup do mořských hlubin jednoduchý. Vypořádat se musí nejen s rostoucím tlakem, ale také klesající teplotou. Většina žraloků patří mezi studenokrevné živočichy, což znamená, že teplota těla odpovídá teplotě jejich bezprostředního okolí. Pokud by nedokázali chlad regulovat, jejich lovecké dovednosti by utrpěly značnou ránu.
Žralok bílý má kupříkladu speciální svaly a cévy, které mu umožňují udržovat mozek, oči a nejdůležitější svaly v teple i v chladných vodách. Některé druhy však takové štěstí neměly a musely si poradit jinak.
Umí žralok zadržet dech?
Kladivouni se vyskytují v teplých oceánských vodách těsně pod povrchem, zejména na pobřeží, a mohou dosahovat délky až deseti metrů. Tito žraloci se však vydávají na lov i do hlubokých chladných vod a vědci se teprve nedávno dostali na stopu tomu, jak se se změnami teplot vypořádávají.
Studie publikovaná v časopise Science zjistila, že kladivouni (konkrétně kladivouni bronzoví) rychle sestupují, poté stráví několik minut hodováním v hlubokých vodách, a zase se rychle vrací zpět na hladinu. Zvířata zůstávají v chladu až do okamžiku, kdy se jejich výstup zpomalí - v průměru 17 minut.
Vědci se domnívají, že záhada spočívá v žábrách žraloků. Žábry jsou nezbytné k dýchání, mají ale i svou nevýhodu. Jelikož jimi prochází spousta vody, chladná voda ve větších hloubkách by ochlazovala i žraločí organismus. Ačkoliv vědecký tým nemohl žraločí žábry sledovat přímo, domnívá se, že žraloci při svých odvážných ponorech žábry zavírají - v podstatě zadržují dech.
Zemřou, pokud přestanou plavat?
Poměrně rozšířený je názor, že pokud žraloci přestanou plavat, zemřou. Pravda je však o něco složitější. Některé druhy žraloků, mezi nimi i žralok bílý, žralok obrovský, nebo žralok mako, musí plavat s otevřenou tlamou. Čím rychleji plavou, tím více vody se jim žábrami protlačí. Pokud by se zastavili, žábrami by přestala proudit voda a udusili by se.
Jiné druhy, jako žralok vouskatý či žralok tygří, dýchají pomocí bukálního pumpování, kdy aktivně „vdechují“ vodu pomocí lícních svalů, které ji vtahují do úst a přes žábry. Díky tomu není k dýchání zapotřebí pohyb, což se hodí také žralokům žijícím u dna. Ti mohou bez obav odpočívat na dně oceánu, a dokonce se mohou částečně zahrabat do písku, přičemž k vtahování vody žábrami používají dýchací otvory za očima, tzv. spirakuly. Některé druhy žraloků by se tedy bez plavání skutečně „utopily“, zatímco jiné jsou na podobné situace vybaveny.
