Článek
Navzdory tomu, že tvarem těla připomínají humry nebo krevety, oddělili se strašci od ostatních korýšů již před 340 miliony lety a jsou jedinými žijícími zástupci řádu Stomatopoda. Na celém světě existuje asi 450 druhů strašků a jejich barvy se pohybují od odstínů hnědé po jasně zelenou, červenou a modrou. Obvykle dorůstají délky kolem 10 cm, ale zaznamenána byla i velikost 46 cm. Zadní část hlavy a první část hrudníku mají krytý krunýřem.
Samice straška pavího s vajíčky
Žijí většinou v monogamním svazku, ale o vajíčka se stará převážně samice. Když strašci odpočívají, lze je obvykle nalézt v norách ve tvaru písmene U, které si vytvářejí u základů korálů. Dožít se mohou až 20 let.
Jsou malí, ale vražední
Obvykle se strašci rozdělují podle způsobu, jakým zabíjí kořist, a to buď „boxováním“, nebo „harpunováním“. Strašci lovící harpunováním mají na přední straně těla ostré přívěsky, kterými svou kořist „nabodnou“ jako při hodu harpunou.
Mezi „boxery“ patří i známý strašek paví (Odontodactylus scyllarus), který nebohou kořist umlátí k smrti. Jeho klepeta se při útoku pohybují rychlostí 23 metrů za sekundu, neboli 83 kilometrů za hodinu a zrychlují rychleji než kulka ráže 22 mm. Při úderu vyvine tento poměrně malý tvor sílu přes 1500 newtonů, což je dostatečné množství k proražení krabů a lastur škeblí. Pokud by měl člověk stejné schopnosti, dokázal by prorazit ocel.
Další zástupce strašků druhu Squilla mantis
Svou rychlostí navíc úder vyvolá „kavitační“ bublinu. Jedná se o dutinu v kapalině, které dosahuje teploty 4 400 °C (což odpovídá téměř teplotě na povrchu Slunce). Když bublina splaskne, způsobí intenzivní rázovou vlnu. I kdyby tedy strašek minul cíl, tlaková vlna kořist omráčí nebo rovnou zabije. Ničivou sílu strašci směřují obvykle na ryby, kraby, škeble, červy, krevety a chobotnice.
V jejich očích se ztratíte
Mořští korýši obývající tropické a subtropické vody Indického a Tichého oceánu mezi východní Afrikou a Havají udivují vědce nejen svou silou, ale také nejsložitější soustavu kukadel v živočišné říši. Každé oko obsahuje 12 fotoreceptorů, které jim umožňují vnímat různé typy barev.
Pro srovnání: lidské oči obvykle obsahují tři typy světločivných buněk pro vidění červené, modré a zelené barvy. To vedlo některé k závěru, že strašci vnímají svět v psychedelické duze zářivých barev, kterou nedokážeme pochopit. Ve skutečnosti však tito korýši rozlišují jemné variace odstínů hůře než my.
Oči straška pavího
Studie z University of Queensland zjistila, že když byly straškům ukázány barvy s rozdílem vlnové délky menší než 25 nanometrů, měli problém je rozeznat. Ale to, že nevidí rozdíly mezi práškovou modří a brčálem, neznamená, že jejich vidění není výjimečné.
Jsou schopni vnímat ultrafialové, infračervené a polarizované světlo. Navíc jdou vizuální informace bez zpracování rovnou do mozku, takže mohou korýši velmi rychle reagovat na změny v okolí.
Díky svému unikátnímu zraku by navíc strašci mohli pracovat na onkologickém oddělení. Odborníci z University of Queensland se na základě svého výzkumu domnívají, že mohou vidět rakovinné nádory díky své schopnosti detekovat polarizované světlo, které se odráží odlišně od rakovinné a zdravé tkáně.
Lepší než morseovka
Výhod svého zraku využívají strašci také při komunikaci. Druh Haptosquilla trispinosa má čelistní nožky zvané maxillipedi, na jejichž povrchu se nachází duhově modré skvrny. Buňky těchto skvrn odrážejí světlo jedinečným způsobem, který není pro ostatní živočichy ani člověka viditelné. Strašci tudíž mohou posílat signály příslušníkům svého druhu a přitom zůstat skryti před predátory.
Jiné druhy se dorozumívají pomocí vibrací, které vznikají stahováním zadních svalů. Tyto vibrace slouží k teritoriálním a obranným účelům; jedinci mohou vytvářet vibrace i ve svých norách a varovat tak potenciální predátory nebo jiné soukmenovce, aby se od nich drželi dál.
