Článek
Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena lunulata) je jedním ze čtyř oficiálně popsaných druhů rodu Hapalochlaena, společně s chobotnicí pruhovanou (Hapalochlaena fasciata), chobotnicí skvrnitou (Hapalochlaena maculosa) a Hapalochlaena nierstraszi (bez českého názvu).
Všichni zástupci rodu Hapalochlaena jsou extrémně jedovatí a vyskytují se na korálových útesech v Tichém a Indickém oceánu od Japonska po Austrálii. Stejně jako mnoho jiných druhů chobotnic má i tento rod schopnost bleskově měnit barvu díky přítomnosti specializovaných kožních buněk. Měnění barev využívá pro splynutí s prostředím i pro vyjádření své nálady.
Když se cítí chobotnice ohrožena, změní barvu na jasně žlutou a zabliká modrými kroužky jako varování pro potenciální predátory. Při ústupu volí blankytně modrou a při vzrušení se zbarví do tmavě hnědé až fialové.
V dalším textu se zaměříme primárně na nejznámější chobotnici kroužkovanou, ale řada znaků bude platit pro všechny druhy Hapalochlaena.
Extrémně nebezpečný golfový míček
Při narození dosahuje chobotnice kroužkovaná velikosti hroznové bobule, v dospělosti pak golfového míčku. Navzdory svým malým rozměrům budí značný respekt, a to kvůli jedu produkovanému ve dvou zadních slinných žlázách symbiotickými bakteriemi. Jejich jed je tisíckrát smrtelnější než kyanid, což z nich dělá jedny z nejnebezpečnějších zvířat na světě.
Přestože není znám protijed a i malé množství jedu dokáže usmrtit člověka, úmrtí jsou velmi vzácná – WebMD referuje o třech případech. Většinou se totiž jedná o plaché, neagresivní tvory, kteří raději utečou, než aby bojovali. Kousnou pouze v případě, že se cítí přímo ohroženi. Proto by se jich lidé neměli v žádném případě dotýkat ani s nimi manipulovat.
Chobotnici charakterizují jasně modré kroužky
Pokud dojde ke kousnutí, je nutný včasný lékařský zásah a napojení napadeného na umělou plicní ventilaci. Jed totiž paralyzuje svaly potřebné k pohybu těla a dýchání a k úmrtí dochází kvůli ochrnutí bránice. Jed podle Animal Diversity Web po 24 hodinách z těla vyprchá a jedinec může opět dýchat bez pomoci přístrojů. Zajímavé, ale zároveň děsivé je, že oběť zůstává během celého utrpení při plném vědomí.
Má ráda svůj klid
Všechny chobotnice patří mezi samotáře a chobotnice kroužkovaná není výjimkou. S členy svého druhu se setkává jen v období rozmnožování, jinak tráví většinu času v úkrytech. Predátory odrazuje varovným zbarvením, ale pro případ, že by signalizaci nepochopili, blokuje vstup do svého doupěte hromadou kamenů.
Ačkoliv si ostatní predátory drží od těla, sama je neodbytným lovcem. Zaměřuje se převážně na malé kraby a krevety, ale nepohrdne ani mlži a malými rybami. Kořist si nejprve pomocí chapadel přitáhne k ústům, poté zobákem prorazí schránku korýše a vypustí do něj paralyzující jed. Jakmile je oběť znehybněna, chobotnice zobákem odtrhává kousky zvířete, které následně sní.
Matkou jedinkrát za život
Rozmnožování této chobotnice začíná pářícím rituálem, při kterém samec hladí tělo samice svými chapadly. Jakmile naváže kontakt, uchopí její tělo a vloží jedno ze svých specializovaných ramen (které uchovává a přenáší spermie) do jejího pláště. Samice může dočasně uchovávat sperma, dokud není připravena naklást vajíčka. Studie z roku 2018 zjistila, že vajíčka v jedné snůšce mají zpravidla více otců, na základě čeho si samice „vyvolené“ vybírá, ale není dosud známo.
Po oplodnění snese samice snůšku zhruba 50 vajec, obvykle v podzimním období. Svá vejce střeží několik měsíců s takovým zápalem, že si ani neodplave ulovit něco k snědku. Proto také krátce po vylíhnutí vajíček umírá. I to je jedním z důvodů, proč se chobotnice kroužkovaná dožívá pouze 1 až 2 let.
