Článek
K objevu nového druhu opice dochází již poměrně zřídka. Jednak jde o větší tvory, kteří se jen tak někde neskryjí, jednak se vyskytují převážně v tropických lesních oblastech, které se vlivem kácení stále zmenšují a stejně tak se zmenšuje i manévrovací prostor pro živočichy. U primátů tedy dochází k objevům nových druhů spíše v laboratoři než v přírodě.
Žádní Frankensteini
Ačkoliv to může znít zvláštně a budit představu, že si vědci v laboratoři zase hráli, je to vlastně naprosto logické. Druhy rozlišitelné od ostatních bývají popsány ve volné přírodě (orangutan od šimpanze se zkrátka liší na první pohled). Někdy jsou si však jedinci natolik podobní, že jsou dlouho považovaní za jeden druh. Tedy aspoň do té doby, než se odborníci podívají na okem neviditelné rozdíly, a to jak molekulární, tak třeba trochu odlišné stavby kostí.
Popa langur
Podobně tomu bylo i u langura popa (Trachypithecus popa, pro účely článku jsem převzala anglické jméno „Popa langur“, české pojmenování jsem nenašla) vyskytujícího se ve středním Myanmaru, se kterým místní obyvatelé žijí již po generace a mají své vlastní způsoby určování a klasifikace druhů. Na tom, co vlastně znamená v biologické taxonomii „druh“, nepanuje obecná shoda.
Co znamená druh?
Většina vědců používá koncept biologického druhu založený na tom, zda jsou živočichové schopni společně vytvářet plodné potomstvo. Nejedná se však o jediný způsob, jak definovat druh. Někteří vědci uznávají identifikaci druhů také podle genetických informací neboli fylogenetického druhového konceptu. Ten je založen na evoluční příbuznosti jednotlivých skupin zvířat. V podstatě definuje druh jako nejmenší skupinu, kterou lze geneticky odlišit od jiného druhu, ale zároveň oba druhy mají společného předka.
Někteří vědci tyto objevy odmítají a obávají se, že změna klasifikace může zmařit úsilí o ochranu přírody. Jiní upozorňují, že bez jména a spolehlivého odhadu populace by tyto skupiny živočichů mohly bez povšimnutí vyhynout a jejich povýšení na úroveň druhu zajišťuje posílení jejich ochrany. V každém případě je druh lidským konstruktem a žádná definice nebude dokonalým vyjádřením biologické variability.
Jak k objevu došlo?
Ponechme nyní stranou někdy až filozofickou otázku, co je to „druh“, a podívejme se na to, jak k objevu langura popa došlo. Langur popa byl popsán v roce 2020 na základě fylogenetické studie mezinárodního týmu v čele s expertem na primáty Christianem Roosem, jejíž cílem bylo lépe pochopit evoluční vztahy mezi 20 známými druhy rodu Trachypithecus (v češtině se můžeme setkat se jménem hulmani nebo languři).
K objasnění taxonomických vztahů v rámci tohoto rodu použili vědci vzorky trusu z volně žijících opic a vzorky tkání z kůže, která byla součástí muzejních sbírek již déle než sto let (viz Natural History Museum). Průzkumy vyčlenily jednu skupinu, která nezapadala do žádného dosud popsaného druhu, a dostala pojmenování Trachypithecus popa - podle nedaleké vyhaslé sopky Popa, která je zároveň posvátným poutním místem a domovem nejuctívanějších duchů Myanmaru.
Tak mladý a už na vyhynutí
Co o langurovi popa vlastně víme? Moc toho není. Charakterizují ho bílé kruhy kolem očí, bílé břicho a jinak světle šedé zbarvení. Dosahuje metrové výšky a váhy kolem osmi kilogramů. Tvoří obvykle skupiny v čele s alfa samcem a mezi skupinami je patrná vysoká míra teritoriality.
Jeho výskyt je hlášen pouze z okolí sopky Popa a možná již brzy nebude žít ani tam. Jelikož druh Trachypithecus phayrei, ze kterého byl popa vyčleněn, byl již dříve považován za ohroženého kvůli lovu a ztrátě životního prostředí, není překvapivé, že nejnověji popsaný druh je na tom ještě hůře. Červený seznam IUCN odhaduje počet dospělých jedinců na 135-176.
Méně je někdy více
Kromě vyčlenění langura popa došlo během stejného výzkumu také ke změně klasifikace dvou dalších populací, které byly do té doby považovány za poddruhy. Genetické výsledky ale ukázaly, že je lze povýšit na dva samostatné druhy. Nabízí se otázka, jak velký přínos bude identifikace nových druhů mít a jestli by místo ochrany tří kriticky ohrožených druhů nebylo lepší zaměřit se pořádně na jeden. Ale to si necháme na jindy.
