Článek
Drop velký (Otis tarda), člen řádu krátkokřídlí (Gruiformes), dorůstá impozantní velikosti. Vysoký je až jeden metr a rozpětí jeho křídel se pohybuje kolem dvou metrů. Ve váze drží dokonce rekord. Nejtěžší ověřený exemplář, nalezený v Mandžusku, měl zhruba 21 kilogramů (viz Tetrapod Zoology/Archive), čímž se vyšvihl na první příčku nejtěžších létajících ptáků vůbec.
Za ním se umístil drop kori (Ardeotis kori) s váhou až 19 kilogramů a na třetím místě je podle webu World Birds též zástupce dropovitých - drop černohlavý (Ardeotis nigriceps).
Samice dropa velkého jsou však podstatně menší. Výška se u nich pohybuje kolem půl metru a hmotnost málokdy přesáhne pět kilogramů. Samci se od samic odlišují také výraznějším zbarvením a delšími pery u kořene zobáku, která připomínají vousy.
Nepohrdnou rostlinnou, ani živočišnou stravou
Na podzim, v zimě a na jaře se dropi stravují převážně jako vegetariáni. Během hnízdění doplňují rostlinnou stravu hmyzem (pochutnají si na broucích, ale i včelách nebo sarančatech) a drobnými obratlovci (včetně malých hlodavců, žab, ještěrů a mláďat jiných ptáků).
Při námluvách přijde vhod afrodiziakum
Drop je i přes svou mohutnou postavu obstojný letec, přesto dává přednost chůzi. I v případě nebezpečí spíše než let volí útěk a běhat umí překvapivě rychle. Dospělé samice dokážou běžet rychlostí až 48 km/h (viz Wildark), což znamená, že předběhnou i lišku. Jinak jde o celkem klidné ptáky, tedy až na období námluv, kdy se ze samců stávají šoumeni, na čemž mívají vliv i brouci puchýřníci.
Puchýřníci z čeledi majkovití (Meloidae) v sobě obsahují látku kantharidin, která je silným afrodiziakem. Dropi jsou si toho zřejmě dobře vědomi, jelikož studie Petra Heneberga uvádí, že k požírání puchýřníků dochází zejména v období páření. Puchýřníci tedy samce nabudí k větší aktivitě při námluvách a zvyšují úspěšnost páření. Dropi to však nesmí s tímto povzbuzovačem přehnat, kantharidin je totiž i prudkým jedem.
Aby samci zaujali svou vyvolenou, rozkročí se, nafouknou hrdlo do velikosti fotbalového míče, zakloní hlavu, směrem vzhůru vystrčí své „vousy“ a roztáhnou ocas, čímž odhalí obvykle skryté jasně bílé peří. Takto se vydrží předvádět i několik minut, dokud nezískají pozornost samice.
Samice snáší obvykle dvě vejce do mělkého hnízda na zemi. Matky se o svá mláďata starají do věku šesti týdnů, kdy ptáčata začínají létat. Samice s mláďaty narozenými ve stejném roce přežívají první zimu ve společném hejnu. Pohlavní dospělosti dosahují samci v pěti až šesti letech, samice ve třech až čtyřech letech. Dropi se dožívají až dvaceti let (viz Naši ptáci).
Snaha o návrat dropů velkých
Drop velký hnízdí na otevřených pastvinách a zemědělských plochách od severního Maroka, jižní a střední Evropy až po mírný pás střední a východní Asie.
Na českém území ovšem narazíme na dropa jen velmi výjimečně. Na Znojemsku se od 19. do druhé poloviny 20. století vyskytovala populace čítající čtyřicet až padesát jedinců, avšak změny v zemědělském hospodaření (zejména vymizení vojtěšky, v níž rádi hnízdí) dropy vyhnaly. Poslední hnízdění tohoto velkého ptačího zástupce u nás bylo zaznamenáno v roce 2006 (viz AOPK). Občas k nám ale zaletí rakouští jedinci ze západního Weinviertelu.
Populace dropů však ubývají v rámci celé Evropy. Proto se dotčené země zavázaly podpisem Memoranda o ochraně a managementu středoevropské populace dropa velkého – mezinárodní dohody zastřešené Bonnskou úmluvou, podpořit ochranu a opětovné rozšíření tohoto druhu. Dohodu, jež vešla v platnost v roce 2001, podepsalo celkem 16 států, včetně České republiky, která svůj podpis připojila v roce 2008. Tak snad se dropi brzy zase vrátí.
