Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Od videohry k wrestlingu. Roztomilý vačnatec klame tělem

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: JJ Harrison (CC BY-SA 3.0)

Bandikut vypadá jako kříženec klokana a krysy, nejde však o žádnou hříčku přírody, na Zemi se vyskytuje již více než dvě desítky miliónů let. A jeho výraznou povahovou vlastností je, že nemá rád společnost.

Článek

Znáte videohru Crash Bandicoot pro Sony PlayStation, která poprvé vyšla v roce 1996? Crash je stylizovanou podobou právě bandikuta, vačnatce s nezaměnitelným vzhledem.

Pokud si představíte hypotetické setkání klokana a krysy, bandikut by klidně mohl znázorňovat jejich potomka. Kromě klokaních nohou a protáhlého čenichu ho charakterizuje také dlouhý lysý ocas a kulaté černé oči. Délka bandikutů se napříč druhy pohybuje mezi 12 až 31 centimetry a ocas přidává dalších 4 až 12 centimetrů.

Foto: Matt Brown (CC BY 2.0)

Crash Bandicoot

Bandikuti ale nejsou žádnou nepovedenou hříčkou přírody. Podle Smithsonian Magazine se na Zemi vyskytují již více než 26 miliónů let. Do dnešních dnů přežilo více než 20 známých druhů, které jsou řazeny do řádu Peramelemorphia. Za všechny jmenujme alespoň bandikuta krátkonosého (Isoodon obesulus) a bandikuta hnědého (Isoodon macrourus).

Všechny druhy najdeme v Austrálii a Nové Guineji. Bandikuti jsou velmi dobře přizpůsobeni jedinečnému ekosystému této oblasti a obývají velkou škálu různých stanovišť včetně lesů, deštných pralesů, mokřadů a pastvin v různých nadmořských výškách.

Potravu oslavují chrochtáním

Bandikuti patří mezi noční tvory. Přes den spí v mělkých norách vystlaných trávou a listím. Aby jim do úkrytů nenapršelo, zahrabávají je během dešťů vrstvou zeminy. V noci vyráží na lov, při němž jim pomáhá skvělý čich a sluch, díky kterým najdou i kořist schovanou pod zemí. Tu si pak vyhrabávají předními tlapkami s ostrými drápy a spokojeně při tom „chrochtají“.

Kromě živočišné stravy (hmyzu, larev a občas i malých plazů a ptáků) si bandikuti pochutnávají také na houbách, semenech trav, bobulích a ovoci. Při toulkách za potravou jsou za noc schopni urazit více než kilometr. Typicky se během pohybu pomalu odrážejí oběma zadníma nohama současně, podobně jako králíci. Při rychlém běhu však nohy při odrazu střídají.

Nevrlí zápasníci

Přestože bandikuti působí jako milá zvířátka, jakmile se do jejich teritoria vetře jiný bandikut, promění se v agresivní vzteklouny. Při obraně svého území koušou, kopou a chytají soupeře předními tlapkami, zkrátka takový bandikutí wrestling. Tito silní asociálové strpí společnost pouze během období rozmnožování.

Foto: JJ Harrison (CC BY-SA 3.0)

Bandikuti hnědí při souboji

Mají vak i placentu

Bandikuti mají nejkratší dobu březosti ze všech vačnatců, pouhých 11 až 15 dnů. Samice může za rok přivést na svět až čtyři vrhy, z nichž každý může čítat až pět mláďat. Pozoruhodná je přítomnost placenty, která vyživuje plody v děloze. Z vačnatců ji kromě bandikutů mají jenom koaly. Placenta ovšem nedosahuje tak organizované stavby jako u placentálů.

Po narození zůstávají mláďata měsíc až dva ve vaku matky. Během této doby jsou ještě nahá a měří zhruba centimetr. Vak se otvírá směrem dozadu, aby do něj samice při hledání potravy neházela hlínu.

Po opuštění vaku zůstávají mláďata v matčině úkrytu, dokud nejsou připravena žít a živit se samostatně. Typický bandikut dosáhne pohlavní dospělosti během prvních pěti až šesti měsíců života. Ve srovnání s mnoha jinými savci je však délka jejich života poměrně krátká. Ve volné přírodě se dožívají pouze dvou až tří let.

Nebezpečí číhá všude

Vzhledem ke své malé velikosti a relativní fyzické slabosti jsou bandikuti přirozenou kořistí pro australské dingo, hady, sovy a další velké ptáky. Neméně nebezpečná je pro ně lidská činnost. Většina druhů trpí úbytkem životního prostředí, zejména v důsledku zemědělství a průmyslu. Kácení lesů nejen narušuje jejich přirozené teritorium, ale také jim ztěžuje úkryt před predátory. Dalším hřebíkem do rakve bylo zavlečení nepůvodních predátorů, jako jsou kočky, psi a lišky.

Stav ohrožení se u jednotlivých druhů značně liší. Bandikut nosatý, který obývá východní pobřeží Austrálie, je v současné době považován za nejméně zranitelného. Mnoho dalších druhů je však řazeno do kategorií „téměř ohrožený“ nebo „ohrožený“.

Bandikuti přitom hrají důležitou ekologickou roli - převracejí půdu, čímž zvyšují rychlost rozkladu listového opadu, produkci půdy a koloběh živin. Mají také zásadní význam pro šíření výtrusů hub. Jejich úbytek má tedy dopad na rozmanitost rostlin, druhové složení a strukturu lesů a lesních porostů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz