Přátelé, nebo příživníci? Klubáci pijí (nejen) antilopám krev

Těmi ptáky není nikdo jiný než klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus) a klubák žlutozobý (Buphagus africanus). Jejich blízkým příbuzným je i náš špaček obecný, se kterým sdílí stejnou čeleď špačkovití (Sturnidae).

Klubák červenozobý a klubák žlutozobý jsou si navzájem velmi podobní, a to jak vzhledově, tak i chováním, včetně toho, že mají stejný areál výskytu. Potkat je můžete v savanách subsaharské Afriky, od Senegalu až po Súdán.

Nejnápadnějším znakem, podle kterého tyto druhy odlišíte, je barva kořene zobáku. Jak napovídají jejich jména, klubák červenozobý má kořen zobáku červený, klubák žlutozobý žlutý.

Klubáci dorůstají délky asi 23 centimetrů, rozpětí jejich křídel dosahuje více než 30 centimetrů a váží asi 60 až 70 gramů. Samec se od samice neliší ani velikostně, ani barevně.

K námluvám a páření dochází vždy na „palubě“ nějakého zvířete, což ukazuje, že život klubáků se z velké části odehrává na zádech někoho jiného.

Páry tvoří monogamní a hnízda budují v dutinách stromů a vystýlají je suchou trávou, kořínky, a dokonce i srstí zvířat. Snáší 3 až 5 vajec krémové barvy hustě poseté červenými skvrnami.

Díky péči obou rodičů jsou mláďata připravena k prvnímu letu asi po třech týdnech, ale rodina spolu zůstává až do dalšího hnízdění. Často se stává, že mladí dospělci z předchozího hnízdění pomáhají rodičům v péči o následující mláďata.

A konečně se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu, a tím je vztah klubáků a velkých savců. Co se zprvu zdálo jako krásný příklad mutualismu, začíná se vlivem hlubšího zkoumání měnit na drsný parazitismus.

Ale ještě předtím si vysvětleme, co to vlastně mutualistický a parazitický vztah znamená. Mutualismus označuje soužití dvou nebo více organismů, ze kterého mají všichni zúčastnění prospěch. Příkladem může být vztah opylovač - rostlina. Opylovač, kupříkladu motýl, se nakrmí nektarem a zároveň roznese po okolí pyl, čímž pomáhá rostlině v rozmnožování.

V parazitickém vztahu však profituje jenom jedna strana. Například viry využijí naše buňky k rozmnožení a na oplátku v nás vyvolají nějakou nemoc. Z našeho pohledu je to tedy značně nevýhodný obchod.

Nyní zpátky ke klubákům a jejich lékařským prohlídkám. Mezi jejich nejčastější klienty patří sudokopytníci a lichokopytníci (impaly a žirafy, buvoli a nosorožci, hroši a zebry…). Naopak sloni klubáky odhánějí a zřejmě dělají dobře.

Obecně se mělo za to, že ptáci vybírají ze srsti velkých savců parazity, larvy hmyzu, klíšťata a další „havěť“, čímž prokážou zvířeti službu a sami se přitom nají. Předpokládalo se tedy, že je mezi nimi mutualistický vztah. Jenže podrobnější studie (Bezuidenhout a Stutterheim, 1988, Weekse, 1999, Capinera, 2010) prokázaly, že nejvíce chutná klubákům krev. Krev však nepřijímají pouze požíráním přisátých klíšťat, ale také z ran, na kterých se částečně podílejí.

Paul Weeks ve své studii z roku 2000 popisuje případy, kdy se klubáci místo o klíště zajímali spíše o vzniklou ránu a snažili se ji zvětšit. Weeks provedl experiment, ve kterém rozdělil stádo domácího skotu na kontrolní skupinu (ta žila v přítomnosti klubáků) a experimentální skupinu (u té se klubáci nevyskytovali).

Po čtyřech týdnech zjistil, že nepřítomnost klubáků neměla žádný významný vliv na počet klíšťat přisátých na skotu. Weeks sčítal také počet ran v kontrolní a experimentální skupině a zjistil, že kontrolní skupina (ta, která žila v přítomnosti klubáků) měla výrazně více ran než experimentální.

Weeks také zdůraznil, že vztahy, které mají klubáci s velkými savci, se mohou lišit v závislosti na druhu. Jak naznačuje zpráva Oliviera a Laurieho z roku 1974, vztah klubáků s hrochy může být skutečně parazitický, jelikož hroši nemají srst ani klíšťata. Naopak s nosorožci mají spíše mutualistický vztah (tvrdou kůži klubáci neproklovnou, a tak pouze vybírají parazity). V případě velkých kopytníků jde pravděpodobně o vztah komenzální (tzn. že kopytníkům neprospívá, ale ani neškodí).

K dobru musíme také klubákům připsat vzorné hlídkování. Svým křikem totiž varují ostatní druhy před nebezpečím.

Zkrátka nic není černobílé, a co se na první pohled může zdát jako hezké přátelství, může ve skutečnosti být spíše příživnictvím.

Zdroje: Tetrapod Zoology, Monaco Nature Encyclopedia, P.Weeks, Red-billed oxpeckers: vampires or tickbirds?, 2000, I. M. Stutterheim, Comperative feeding behaviour and food preferences of oxpeckers (Buphagus erythrorhynchusand B. africanus) in captivity, 1988, R. C. D. Olivier, Birds Associating with Hippopotamuses, 1974, J. Capinera, Insects and wildlife : arthropods and their relationships with wild vertebrate animals, 2010, P. Weeks, Interactions between red-billed oxpeckers, Buphagus erythrorhynchus, and domestic cattle, Bos taurus, in Zimbabwe, 1999