Článek
Znáte stínku? Asi 1,5 centimetru velkého „broučka“ s článkovaným krunýřem, který se rád schovává pod kameny? Stínky ve skutečnosti nejsou brouci, ani jiný hmyz, ale korýši. A také vzdálení příbuzní batynomuse obrovského.
Proč je tak velký?
Batynomus obrovský (Bathynomus giganteus) je druh vodního korýše z řádu Isopoda a vyskytuje se ve studených vodách západního Atlantiku v hloubce až 2 kilometry.
Zmiňovanou stínku ovšem trochu přerostl. Batynomus může být dlouhý až 50 centimetrů a vážit může více jak 3,5 kilogramu. Tyto obří rozměry připisují vědci efektu zvanému hlubokomořský gigantismus, kdy bezobratlí živočichové žijící v chladných hlubokých vodách mají tendenci dorůstat větších rozměrů než jejich suchozemští příbuzní.
Čtrnáct. Tolik nohou má batynomus. První pár slouží k přidržování potravy, ostatní k pohybu.
Jedním z důvodů, proč tomu tak může být, je potřeba přenášet více kyslíku, kterého je v mořských hlubinách méně. Druhým možným důvodem je, že čím hlouběji živočich žije, tím méně má predátorů, a může si tedy dovolit být větší.
Batynomus obrovský představuje pro predátory opravdový oříšek. Má totiž tvrdý vnější krunýř (v případě nebezpečí se stočí do klubíčka) a málo masa, dokonce méně než mají jeho další příbuzní krabi. Jeho lov se tudíž moc nevyplatí. Na druhou stranu ani pro batynomuse není snadné najít potravu.
Žranice a pak půst
Mořské dno životem zrovna neoplývá, a pokud se korýši nepodaří ulovit nějaké pomalu pohybující se tvory, např. mořské okurky, musí čekat, až něco spadne „z nebe“. To „něco“ má nejčastěji podobu mrtvých a rozkládajících se mořských živočichů. Batynomus je však na nedostatek potravy dobře připraven.
V případě hojnosti se nacpe tak, že má problém s pohybem ve vodě. Podle japonských vědců dokáže batynomus zkonzumovat během deseti minut téměř polovinu vlastní hmotnosti. Takové množství potravy mu pak umožní držet pořádně dlouhou hladovku. Jedinec chovaný v zajetí v Japonsku údajně přežil bez jídla pět let.
Co spojuje korýše a kočky?
Kromě nedostatku jídla se tito velcí korýši museli popasovat i s tmou, která v jejich životním prostředí panuje. Proto disponují dvěma páry tykadel (kratší pár slouží k orientaci podle chemického složení vody, delší pár k orientaci podle hmatu) a poměrně velkýma očima. Na zadní straně oka mají reflexní vrstvu, která odráží světlo zpět přes sítnici, zlepšuje vidění ve tmě a způsobuje, že oči zdánlivě svítí. Podobně jako u koček.
Oční kontakt navázán.
Jak se rozmnožuje?
Batynomus se rozmnožuje kladením vajíček. Dospělé samice si vytvářejí váčky, kde jsou vajíčka uložena do doby, než se vylíhnou. Mláďata vypadají jako miniatury dospělců, mohou dosahovat délky až 6 centimetrů a od rodičů se liší tím, že jim chybí sedmý pár nohou.
A na talíř s ním
Sice jsme říkali, že ostatním živočichům se lov batynomuse nevyplatí, to však neplatí pro lidi. Na jídelních lístcích ho můžeme najít v některých asijských restauracích. Nejčastěji se prý podává vařený s rýží.
Zdroje:
