Článek
Abychom se mezi cokory trochu lépe zorientovali, začněme taxonomií. Cokoři (Myospalacinae) spadají do čeledi slepcovití (Spalacidae) a dělí se do dvou rodů. Rod Eospalax tvoří tři druhy (E. fontanierii, E. rothschildi, E. smithii), které žijí v Asii od oblasti Kazachstánu přes Mongolsko až po jihovýchodní Sibiř a přilehlé oblasti severovýchodní Číny (Mandžusko). Rod Myospalax obsahuje také tři druhy (M. aspalax, M. myospalax, M. psilurus) s výskytem ve střední Číně.
Krtci, nebo hlodavci?
Než se zaměříme na vlastnosti cokorů, řekneme si něco obecně o čeledi slepcovití. Slepcovití jsou středně velcí hlodavci, kteří ale vzhledově připomínají spíše krtky. Stejně jako oni tráví většinu života pod zemí a mají tedy podobná přizpůsobení, včetně zakrnělých očí, které někdy nejsou vůbec vidět, a skrytých uší. Tělo je přizpůsobeno vyhrabávání nor, proto mají krátké končetiny, silné krční svaly a velké řezáky (většina druhů hrabe podzemní chodby nikoliv předníma nohama, ale zuby).
Cokoři jsou malí, ale robustní
Na základě charakteristiky slepcovitých již tedy máme celkem dobrou představu toho, jak cokoři vypadají. Ještě doplním, že jejich válcovité tělo je dlouhé 14 až 27 centimetrů a dalších několik desítek milimetrů (29 -96 mm) přidá ocas (viz Animal Diversity Web).
Dospělý jedinec váží průměrně 256 gramů, ale například Eospalax fontanierii může vážit až 620 gramů (viz A Guide to the Mammals of China). Na rozdíl od ostatních zástupců čeledi slepcovití používají cokoři k hrabání podzemních tunelů přední končetiny. Ty jsou krátké, ale silné s dlouhými a zahnutými drápy. Jejich srst nabývá šedavé až červenohnědé barvy.
Značkující introverti
Ačkoliv oči cokorů nejsou pod srstí takřka vidět, plní důležitou úlohu při vnímání světla. Ještě důležitější než zrak jsou však sluch a čich. Cokoři mezi sebou komunikují pomocí pachového značení, při kterém využívají vlastní moč a výkaly.
V případě ohrožení přechází na zvukovou signalizaci a vydávají poplašné skřeky. Jak je vidět, cokoři dávají přednost komunikaci na dálku, patří totiž mezi silně teritoriální zvířata a mají rádi samotu. Pokud je někdo vyruší z jejich klidu, mohou být i agresivní.
Ke společenským interakcím dochází většinou pouze během rozmnožování, o kterém toho ale moc nevíme. Snad jen to, že samice obvykle jednou za rok přivede na svět čtyři až šest mláďat. Mláďata zůstávají s matkou po celé léto až do podzimu, kdy se rozejdou každý svou cestou.
Podzemní architekti
Hlavní životní náplní cokorů, kromě plození potomků, je budování podzemních chodeb. Tunely hloubí předníma nohama a zadníma nohama pak vyhrabanou hlínu vykopávají za sebe. Na povrchu po nich zůstávají hromádky zeminy.
Cokoři nejsou žádní troškaři. Jejich tunely mohou být až 100 metrů dlouhé a nacházet se mohou v hloubce až 6,5 metru. Při stavbě nezapomínají ani na hnízdiště, skladiště potravy a „záchodovou“ komoru. Není divu, že se jim z těchto luxusních labyrintů moc nechce. Na povrch vyráží jen zřídka, pokud jim dochází zásoby ve spižírnách. Aby se vyhnuli predátorům, podnikají výpravy za potravou v noci. Jejich stravu tvoří především rostliny (cibule, kořeny, zrna, hlízy, semena a oddenky), ale nepohrdnou ani hmyzem. Kořist si pak odnášejí do svých skladů.
Kvalitu vybudovaných chodeb dokáží ocenit i jiné druhy živočichů (včetně plazů, ptáků, savců a obojživelníků). Ti je využívají k úkrytu a rozmnožování. Nezřídka cokoři musí s vetřelci bojovat o trochu volného prostoru.
Ekosystémoví inženýři
Čína se snažila proti těmto „škůdcům“ (toto označení si vysloužili ze stejného důvodu jako krtci) bojovat, ale zkuste bojovat s někým, kdo se může pohybovat několik metrů pod vašima nohama a vy nemáte vůbec ponětí, kde se vyskytuje. Populace cokorů žádné výraznější ztráty neutrpěla a nadále všech šest druhů patří na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN do kategorie nejméně dotčených.
Navíc se ukazuje, že cokoři jsou nejen podzemní architekti, ale také inženýři ekosystému a přebírají částečnou zodpovědnost za udržení zdraví a stability životního prostředí. Tito živočichové jsou důležitým článkem potravního řetězce a jejich ztráta tak ovlivňuje i další organismy. Kopáním tunelů navíc kypří a provzdušňují půdu, pomáhají zadržovat vodu a zabraňují půdní erozi.
Anketa
Zdroje:
