Článek
Asi metr dlouhého štítovce lodivoda (Echeneis naucrates) z řádu ostnoploutví (Perciformes) poznáte na první pohled. Na hlavě má velký sací disk, který je schopen vytvářet silný podtlak a umožňuje mu přichytit se k hostiteli. Štítovci jsou často bílí s výraznými tmavými pruhy na bocích, ale někteří jedinci mohou být zcela šedí. Dalším charakteristickým znakem štítovců je spodní čelist vyčnívající dopředu za horní čelist.
Štítovci se běžně vyskytují ve všech teplých mořích. Nalezeni byli v západním Atlantiku od Nového Skotska v Kanadě přes Bermudy a Mexický záliv až po Uruguay. Vyskytují se i ve Středozemním moři. Nejčastěji se zdržují v mělkých pobřežních vodách a v okolí korálových útesů.
Ve dvou se to lépe plave
Štítovci jsou špatní plavci, nemají ani plynový měchýř, který jinak rybám umožňuje vznášet se volně ve vodě. Museli proto zvolit jinou strategii přepravy z místa na místo, a tak se stali stopaři. Svým sacím diskem se přichytávají na těla, nebo žábry žraloků, delfínů, želv i velryb a nechávají se vozit.
Kromě přepravních služeb získávají od svých hostitelů i potravu, přesněji řečeno zbytky. Štítovci dojídají to, co hostiteli nechutná nebo mu odpadne od úst. Aby se svému řidiči a chlebodárci aspoň trochu odvděčili, živí se také parazity a drobnými korýši, kteří napadají jeho kůži. V případě žraloků citronových (Negaprion brevirostris) se stávají dokonce zubaři. Ritter a Amin ve své práci prokázali, že štítovci vnikají do úst žraloků citronových a čistí jim zuby vybíráním uvízlé potravy.
K rozmnožování dochází během jarních a letních měsíců. Jikry jsou uzavřeny v tvrdé skořápce, která je chrání před poškozením a vyschnutím a díky níž se mohou vylíhnout i vajíčka vyplavená na břeh. Mladé ryby žijí volně přibližně jeden rok, dokud nedosáhnou délky asi 3 cm a nestanou se z nich stopaři.
Zapříčinili porážku Marka Antonia?
Ryba schopná přisát se na loď budila po staletí v lidech ty nejdivočejší představy. Z ničení lodí je podezřívali již staří Řekové a připisovali jim magickou moc.
Štítovci nenechali chladným ani římského filozofa a historika Plinia Staršího. Ve své knize Naturalis historia dokonce tyto ryby obviňuje z porážky loďstva Marka Antonia v námořní bitvě u Actia proti Octavianovi, který se později stal římským císařem.
Nešťastný štítovec se měl přisát na loď Antonia, který si musel najít náhradní plavidlo, čímž poskytl nepříteli cenný náskok. Jak ale uvádí časopis Vesmír, štítovec mohl mít na stav lodi a její rychlost jen pramalý vliv. I malou rybářskou bárku by mohlo zpomalit jedině „větší množství přisátých štítovců“.
Co však nepatří do říše pověr, je využívání štítovců při rybolovu. Rybáři na ostrově Kiwayu u břehů Keni přivážou štítovci na ocas vlasec a pustí jej do vody. Ryba udělá to, co je pro ni přirozené - přisaje se na proplouvajícího žraloka (případně jiné zvíře). Při vytahování úlovku postupují rybáři opatrně, aby štítovci, kterému říkají „tasa“ neublížili. Považují ho totiž za člena své rodiny (viz Vesmír).
Zdroje:
Plinius Starší, Naturalis historia
