Článek
Otylka krátkohlavá (Breviceps adspersus) tráví většinu času v podzemních norách, a když už vyleze, mrzutým výrazem dává jasně najevo, co si o nadzemním světě myslí.
Žába, která neskáče
Tři až šest centimetrů dlouhé slizké (kožní žlázy žab produkují sekret) kulovité tělo by na módním mole asi nemělo šanci uspět, i když doba se mění… Ani dlouhé nohy u otylky nečekejte. Ač patří mezi žáby, místo skákání se pohybuje chůzí a končetiny má přizpůsobené k hrabání nor.
Otylka krátkohlavá se svým optimistickým výrazem
Nory mohou být dlouhé 50 až 60 cm a mají dva vchody. V případě nebezpečí tedy může otylka použít zadní vrátka. Nebo může využít svého těla, nafouknout se a zaklínit se uvnitř podzemní chodby. Pro predátora je pak poměrně obtížné slizkou kuličku z úzké chodby vytáhnout.
Podzemní prostředí, kde se více udržuje vlhkost a chlad, také umožňuje otylkám přežívat suchá období jihovýchodních afrických polopouští, které obývají.
Dokud nás smrt neodlepí
Z nory vylézá otylka hlavně za potravou (převážně hmyzem) a rozmnožováním. Rozmnožování je u otylek poměrně náročný proces. Za prvé musí pršet (asi kvůli správné atmosféře), za druhé se samec musí na svoji družku doslova přilepit.
Samec je totiž mnohem menší než samice, zhruba poloviční, a proto nemůže svoji partnerku při páření uchopit podobně jako samci jiných druhů žab, tzn. vylézt samici na záda a předníma nohama ji chytit za nohy nebo kolem pasu. Mimochodem, této pozici se říká amplexus.
Aby se pařící pár otylek udržel pohromadě, vylučuje samice ze zad lepivý, na vzduchu tuhnoucí kožní sekret (viz African Amphibians). Slepený pár se zahrabe do půdy, samice naklade vajíčka a samec je oplodní. Z vajíček se místo pulců líhnou přímo žáby. Samice zůstává poblíž, dokud nejsou žabky připraveny opustit noru (přibližně šest týdnů). To už je však samec dávno odlepený a zalezlý zpět ve svém doupěti.
