Článek
Pokud se někdy setkáte s ptákem, který za sebou bude tahat křídlo, jako by bylo zlomené, před poskytnutím pomoci se nejprve ujistěte, že v okolí nemá hnízdo. Může na vás totiž zkoušet „taktiku zlomených křídel“.
Hra na schovávanou
Kulíkovití (Charadriidae) jsou ptáčci, zhruba velikosti kosa, žijící v blízkosti vod. U nás hnízdí hned tři zástupci této čeledi: čejka chocholatá (Vanellus vanellus), kulík říční (Charadrius dubius) a v Krkonoších ojediněle kulík hnědý (Eudromias morinellus).
Kvůli své drobné velikosti se kulíkovití snaží před nebezpečím hlavně skrývat, k čemuž jim slouží maskovací zbarvení, kombinující bílou, černou, hnědou či písčitou barvu. Bohužel období rozmnožování a hlídání hnízda je staví do prekérní situace.
V tom lepším případě se jejich hnízda nachází v travním porostu, který jim poskytuje alespoň nějakou ochranu. Druhy žijící na pobřeží si však musí vystačit s prohlubní v písku na volném prostranství. Proto se i ochrana vajec z velké části zakládá na maskování - svým šedohnědým zbarvením připomínají kameny. Kamufláž však neoklame každého, a tak rodiče malých kulíků přišli s chytrým způsobem, jak predátory odlákat.
Profesionální simulanti
Pokud se v blízkosti hnízda objeví dravec, kulík hlasitě zakřičí, roztáhne křídla a začne je táhnout po zemi, jako by byl zraněný. Toto divadelní představení má jediný cíl. Zaujmout predátora a odlákat ho pryč od hnízda. Jakmile nebezpečí pomine, kulík náhle zcela zdravý vzlétne a vrátí se k mláďatům.
Jestliže se dravec na léčku nechytá, snaží se k němu kulík dostat co nejblíže a neustále na sebe upoutává pozornost. Kulík také kontroluje, dává-li divák pozor. Fotografie a videozáznamy použité při výzkumu z roku 1991 ukazují, že kulíci táhnoucí za sebou „zlomená“ křídla se rychlými pohledy opakovaně ujišťují, zda předstírání zranění funguje.
Toto chování překvapivě není v ptačí říši nikterak výjimečné. Studie publikovaná v roce 2016 v časopise Proceedings of the Royal Society uvádí, že téměř 300 druhů ptáků po celém světě při ochraně hnízda simuluje zranění. Ve spolku „zlomených“ křídel najdeme zástupce kachen, pěvců, a dokonce i sov. Nejčastěji se jedná o druhy, které svá hnízda neschovávají, a proto se musí spoléhat na alternativní způsoby ochrany.
Snaha odlákat predátora se může projevovat i jinak než simulováním zranění. Například jespák mořský (Calidris maritima) se snaží vtělit do hlodavce. Při běhu táhne křídla za sebou (čímž vytváří iluzi druhého páru nohou), vztyčuje peří (čímž napodobuje srst) a „piští“, zatímco kličkuje mezi imaginárními překážkami. Zmatení dravci často podlehnou dojmu, že vidí hlodavce a vrhnou se za jespákem, zatímco hnízdo zůstane ušetřeno.
Riskují vlastní život
Předstírání zranění či hlodavčího běhu má samozřejmě i své stinné stránky. Jednak je energeticky náročné, jednak se rodiče sami vystavují nebezpečí. Pokud by nebyli vázáni na hnízdo, snazší a bezpečnější by byl útěk. Pro ochranu svých potomků však rodiče, a nejen ti lidští, udělají cokoliv.
