Článek
Trnovka arktická (Limacina helicina) však není žádný hmyz, nýbrž plž patřící do skupiny Thecosomata, která sdružuje „mořské motýly“ neboli specializované mořské plže přizpůsobené k pohybu v otevřeném oceánu.
Ulita s křídly
Zatímco většina mořských plžů dává přednost pohybu po dně, ze zástupců Thecosomata se stali plavci. Nepotřebují ploutve ani chapadla, stačí jim dva křídlovité laloky (tzv. parapodie), které vznikly rozdělením nohy a jimiž plži při pohybu opisují osmičku, což ve zpomaleném záběru připomíná mávání motýlích křídel. Některé druhy mořských motýlů se během evoluce dokonce zbavily ulity, aby je nebrzdila při plavání, to však není případ trnovky arktické.
Tento drobný, tmavě fialový plž vyskytující se zejména v Severním ledovém oceánu má ulitu o šířce 5–13 mm a výšce do 6 mm. K jeho smůle tvoří ulitu aragonit, látka, jejíž dostupnost s rostoucím okyselováním oceánů klesá. A jelikož se emise skleníkových plynů způsobující okyselení asi jen tak snižovat nebudou, hrozí, že mořští motýli nebudou mít z čeho své ulity stavět, což by nakonec mohlo vést i k jejich vyhynutí.
Lov do sítí
Zatím se však trnovkám daří a my díky tomu můžeme obdivovat jejich nevšední schopnosti, třeba při lovu. Zatímco většina ostatních druhů plžů seškrabává radulou (měkkýší obdoba jazyka) substrát, trnovka si staví sítě ze slizových vláken, která sama vylučuje. Do sítě pak chytá mikroskopické organismy, jako jsou drobní korýši, ale může ji využívat i k chytání částic, které následně třídí na stravitelné a nestravitelné. Takže to není jen mořský motýl, ale i pavouk, to už však nezní tak hezky.
Trnovka arktická
Nejprve samice, poté samec
Pokud trnovka zrovna neplave nebo neloví, věnuje svoji energii rozmnožování. Jde o hermafrodita, který se narodí jako samec a později se z něj stane samice. K úspěšné reprodukci je zapotřebí dvou jedinců, jeden ve stádiu samce vyprodukuje spermie a druhý ve stádiu samice spermie přijímá a následně klade vajíčka. Z vajíček se líhnou larvy (veligery) a koloběh života může pokračovat. Celý životní cyklus trnovek arktických trvá 1–2 roky, pokračující okyselování oceánů jej však může výrazně zkrátit.
