Článek
Válka má velký dopad na všechny zúčastněné – lidi i zvířata. Psi jsou do válečných bojů nasazovány nejméně od roku 600 př. n. l., kdy lýdský král využil psy, aby pomohli zlomit invazní armádu Kimmerijců (viz Military.com).
S modernizací války se měnily i role, které věrní psí společníci zastávali. Sloužili třeba jako kurýři, hlídky nebo zvědové. Během první světové války se vyznamenali také v otevřeném boji. Uplatnění našli i v druhé světové válce. Sověti například cvičili psy, aby se prohrabávali pod německými tanky, přičemž na sobě měli miny. Miny však nezničily pouze tank (a lidskou posádku), ale také psa. V současnosti pomáhají vojenským jednotkám s hledáním výbušných zařízení a min, nebo vyhledávají skryté chodby, nepřátele a zbraně.
Je zřejmé, že válečné zkušenosti na psích účastnících nezanechávají pouze šrámy na těle (jestliže vůbec přežijí), ale také na duši. Psychickému stavu psů se však začalo dostávat pozornosti poměrně nedávno.
Dříve byla zvířata s narušenou psychikou jednoduše utracena. V současnosti se ukazuje, že se u psích společníků objevuje, stejně jako u lidí, posttraumatická stresová porucha (PTSD, setkat se můžete i s označením C-PTSD, C jako canis neboli pes), a veterináři, případně zvířecí psychologové se s ní učí pracovat.
Jak se PTSD u psů projevuje?
Jak uvádí web The New York Times, PTSD se podle některých odhadů projevuje u více než 5 % psů nasazených v amerických bojových jednotkách. U každého však probíhá trochu jinak, což ztěžuje identifikaci.
Někteří psi s PTSD jsou hyperaktivní. Jiní se vyhýbají budovám nebo pracovním prostorám, které jim dříve nevadily. U některých dochází k prudkým změnám temperamentu, stávají se agresivními vůči svým psovodům, nebo naopak přilnavými a bázlivými. Mnozí také přestanou plnit úkoly, ke kterým byli vycvičeni.
Mission K9 Rescue, záchranná stanice pro pracovní psy v Houstonu v Texasu, mezi příznaky uvádí také třes, kňučení, snahu schovat se, deprese nebo nedůvěru v lidi.
Léčba němého pacienta
Identifikace problému je ale teprve začátek. Samotná léčba s sebou přináší také výzvy. Vzhledem k tomu, že pacient nedokáže vysvětlit, co mu je, musí veterináři a psovodi odhadnout, jaká událost psa poznamenala. V některých případech stačí krátká přestávka od povinností, pohyb, hraní a výcvik poslušnosti.
V závažnějších případech se provádí tzv. desenzibilizace. To znamená, že je pes v bezpečném prostředí znovu vystaven zvuku, předmětu či osobě, která by u něj mohla vyvolat stresovou reakci. Pokud je spouštěčem hluk (např. výstřel), je zvuk nejprve puštěn velmi tiše. Zůstane-li pes v klidu, dostane pamlsek. Postupně dojde k zesilování zvuku a za každé dobré chování je pes odměněn. Cílem je, aby si spojil spouštěč s pamlsky, nikoli s traumatem.
Mezi další důležité součásti léčby posttraumatické stresové poruchy patří každodenní cvičení, hraní a trénink s pozitivním posilováním. Pro zmírnění příznaků strachu dostávají někdy psí pacienti stejné léky, které se používají proti záchvatům paniky u lidí. Jedná se však pouze o provizorní řešení, protože není zatím známo, jestli léky nemohou mít na psy v konečném důsledku spíše negativní dopad.
Cílem léčby není vymazat to, co se stalo, PTSD ani zcela vyléčit nelze. Důležité však je psa naučit, jak se vyrovnat se stresovými situacemi. Jestliže zvířecí pacienti reagují na léčbu dobře, často se vrací zpět na bojová pole. Někdy je však součástí léčby i odchod z vojenské služby a následné umístění do adoptivní rodiny.
PTSD se netýká jen válečných veteránů
Posttraumatická stresová porucha se může objevit i u psů mimo armádu. Příčinou bývá ztráta milovaného člověka, fyzické nebo emocionální týrání či přírodní katastrofa. To vše jsou velmi náročné situace, které zanechávají následky nejen na lidech, ale i na zvířatech.
Samozřejmě, že každý pes je jiný, a to, že se občas lekne, neznamená, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou nebo jiným psychickým problémem. Pokud se však nežádané chování projevuje po delší dobu nebo opakovaně v podobných situacích, je určitě na místě vyhledat odbornou pomoc. Včasná léčba totiž může pejskovi ulehčit další život.
