Článek
Takin zlatý (B. taxicolor bedfordi, jeden ze čtyř poddruhů takina Budorcas taxicolor) žije v horských oblastech a zalesněných údolích na území Bhútánu, Myanmaru, severní Indie, střední a jižní Číny a Tibetu.
Větší příbuzný koz
Tento zavalitý sudokopytník řadící se do podčeledi koz a ovcí může být až 2 metry dlouhý, až 1,4 metru vysoký, jeho rohy mohou dorůstat až 90 centimetrů a vážit může až 350 kilogramů.
Nejde tedy o žádného drobečka, přesto se v horském prostředí pohybuje překvapivě obratně, skoro jako kamzík. Strmý skalnatý terén mu totiž pomáhají překonat speciálně přizpůsobená, rozštěpená kopyta.
Majitel zlatého rouna
Takin zlatý svou zlatavou srstí možná inspiroval i příběh z řecké mytologie o zlatém rounu (viz Live Science). Podle mýtu byl Iáson poslán na nebezpečnou výpravu, aby získal zlaté rouno, které pocházelo ze zlatého berana. O čem už se ovšem mýtus nezmiňuje, je zápach, který u takina připomíná zvláštní kombinaci koňského a pižmového pachu.
Takin zlatý
Pláštěnka na zimu
Před chladem chrání takina hustá srst, kterou v létě shazuje. Jeho kůže vylučuje olejnatý sekret, díky kterému se srst stává nepropustnou a funguje podobně jako pláštěnka. Velký čenich mu pak pomáhá ohřívat vdechovaný studený vzduch.
Co je zelené, to se počítá
Takin spásá širokou škálu druhů vegetace od rododendronů a dubů, vrbové a borové kůry, po bambusové listy a různé byliny. Pokud je listí příliš vysoko, postaví se na zadní nohy, přední opře o strom a pokračuje ve žraní. A když nejí, tak odpočívá. Podle informací na stránkách zoo v San Diegu spí takin s hlavou položenou na natažených předních nohách, téměř jako pes.
Stádový život
V létě, kdy je potravy dostatek a probíhá páření, tvoří takini stáda čítající až 300 jedinců, ale v zimních měsících se rozdělují do menších skupin po 15 až 30 zvířatech. Stáda tvoří převážně samice, samci jsou s výjimkou období rozmnožování samotářští.
Život ve stádu přináší určité výhody. Přestože predátorů, kterých by si na dospělého takina troufli, je pomálu, mláďata se mohou stát obětí třeba levhartů sněžných. Proto se před nebezpečím navzájem varují. Když takin vycítí hrozbu, vydá zvuk připomínající zakašlání, po kterém ostatní prchají do podrostu, kde si lehnou, aby je nikdo neviděl.
Kromě zvuků komunikuje takin i močí, kde se nachází feromony, které mohou nést informace identifikující daného jedince a jeho připravenost k páření. Z tohoto důvodu si také samec stříká moč na hruď a přední končetiny a samice si do ní namáčí ocas.
Obvykle samotářští samci se během říje na krátkou dobu setkávají se stády. Samice lákají hlasitým řevem, případně je stopují podle pachu. Mládě se narodí většinou jen jedno a jeho srst má kvůli maskování tmavší barvu než u dospělých jedinců. S přibývajícím věkem srst světlá, prodlužuje se a houstne. Rohy se objevují kolem 6. měsíce. Mládě s matkou zůstává až do narození dalšího sourozence.
Takina najdete i u nás
Stejně jako panda velká je i takin v Číně považován za národní poklad a má tam nejvyšší stupeň zákonné ochrany. Také Indie a Bhútán mají zákony zakazující lov takinů, ale jako každé zákony, jsou i tyto porušovány. Hlavní příčinou klesajícího počtu takinů je však úbytek jejich životního prostředí. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje všechny poddruhy takina za zranitelné. Naštěstí se mu docela dobře daří i v zajetí. Najdete ho třeba v liberecké zoo či v Zooparku Chomutov.
Zdroje:
