Článek
Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), kterému se přezdívá španělská muška, je nádherně smaragdově zbarvený brouk z čeledi majkovitých (Meloidae). Puchýřník lékařský se vyskytuje v celé Eurasii, nejčastěji pak v jižní Evropě. Setkat se s ním můžeme i u nás, a to hlavně na jižní Moravě (viz mapa AOPK ČR), je však poměrně vzácný.
Dospělí puchýřníci se živí listy řady stromů a keřů, především jasanu, šeříku, pámelníku, ale také vrby, růže a různých ovocných stromů.
Larvy v pěstounské péči včel
V období května a června kladou samičky do půdy v blízkosti včelího úlu vajíčka, kterých je v jedné snůšce 40-50. Larvy jsou hned po vylíhnutí velmi aktivní. Vyšplhají na kvetoucí rostlinu a čekají na přílet včely samotářky. Pomocí drápků na nohou se zavěsí na včelu a ta je zanese do svého hnízda.
Larvám puchýřníků se musí nechat, že jsou v jídle nevybíravé. Včele nejprve sežerou zásoby pylu, poté její vajíčka, a pokud se přeci jenom narodí nějaká malá včelička, sežerou i tu.
Díky bezpracnému přísunu potravy larvy puchýřníků rychle rostou. Po přezimování se na jaře zakuklí a po vylíhnutí nyní již ve stádiu dospělosti opustí včelí (nedobrovolné) pěstouny a odlétají na dřeviny, kterými se živí.
Nesahat a nejíst
V dospělosti měří puchýřník lékařský na délku kolem dvou centimetrů, což není moc, ale jeho síla se skrývá jinde. Věřte, že se ho nechcete dotýkat, natož ho jíst (snad jen, chcete-li se sprovodit z tohoto světa). Již zápach, který kolem sebe puchýřník šíří, vám napoví, že k tomuto broukovi je lepší se nepřibližovat.
Na první pohled vypadá puchýřník lékařský poměrně nevinně
Pokud byste však neodolali a na puchýřníka sáhli, nebo ho dokonce snědli (ale vážně, který příčetný člověk by to udělal?), můžete se těšit na zarudlou pokožku, puchýře a následně (pokud byste jich snědli víc) na bolesti břicha, průjmy, problémy s močením a vnitřní krvácení. V kolonce příčina úmrtí byste pak měli pravděpodobně napsáno „selhání srdce“, případně „selhání ledvin“ (viz Vesmír).
Ne, nejde o žádnou magii, ani o nadpřirozené schopnosti. To pouze vystrašený, popřípadě naštvaný puchýřník začal vylučovat látku zvanou kantaridin - prudký jed, jehož hlavním úkolem je důrazně nepříteli vysvětlit, že tento brouk opravdu není k jídlu. Kantaridin produkují pouze samci a během kopulace jej „darují“ i samičkám. Ty v něm následně obalí vajíčka, čímž jim poskytnou ochranu před predátory.
Ve většině případů se jedná o velmi efektivní obranu (například proti ptákům), ale puchýřník bohužel nepočítal s tím, že druh nazývaný člověk najde v této nebezpečné látce zalíbení.
Elixír lásky, nebo smrti?
Co na tom, že smrtelnou dávkou kantaridinu je při ústním podání již 10 mg (jeden brouk obsahuje kolem 0.7mg, UK Beetles), což vysvětluje jeho oblibu mezi traviči. Pojďme z něj udělat „viagru“, nápoj lásky, lék na lepru nebo dokonce koření.
Že se při používání kantaridinu pohybujete na tenké lávce mezi životem a smrtí, potvrzuje i následující případ. Arthur Kendrick Ford byl v roce 1954 uvězněn za neúmyslnou smrt dvou žen, kterým tajně podal bonbóny s příměsí kantaridinu, který měl zapůsobit jako afrodiziakum.
Kantaridin se v minulosti opravdu využíval jako afrodiziakum. Při požití nepatrného množství totiž dochází k překrvení močového i pohlavního ústrojí a vyvolání erekce podobně jako u Viagry. Ovšem na rozdíl od produktu španělské mušky modrá pilulka představuje mnohem menší riziko. Kvůli svým afrodiziakálním účinkům byl kantaridin přidáván i do různých „elixírů lásky“, pokud se však při výrobě stala chyba, měli jste rázem „elixír smrti“.
Další (bizarní) využití
Ve starověké Číně byli brouci smícháni s lidskými výkaly, arzenem a vlčím bobem. Vznikla tak první zaznamenaná „smradlavá“ bomba na světě (viz Paul Theroux, 1989).
Ve starověkém Řecku a Římě se podle Moallemiho Mostafa (prostřednictvím Wikipedia) puchýřník lékařský používal k pokusům o léčbu kožních chorob, zatímco ve středověké Persii ho využívali k prevenci vztekliny - samozřejmě neúspěšně.
Předpokládá se, že George Washington byl španělskou muškou léčen během zánětu krku, který nakonec způsobil jeho smrt (viz The Baltimore Banner).
Práce Aleksandera Smakosze uvádí, že v 19. století se španělská muška používala zevně hlavně jako prostředek proti puchýřům (ta ironie) a také při chronické kapavce či lepře.
V Maroku a dalších částech severní Afriky kořenící směsi někdy obsahovaly jako vedlejší složku „zelené kovové brouky“, z čehož se usuzuje, že šlo o nám známého puchýřníka lékařského. Od 90. letech 20. století je prodej tohoto „nebezpečně dobrého“ koření na marockých trzích zakázán (viz Davidson, Alan, 1999).
Co dělat při kontaktu s puchýřníkem
Puchýřník lékařský sice umí být nebezpečný, ale není důvod k panice. Za prvé se u nás vyskytuje jen sporadicky, za druhé, aby vás kantaridin zabil, museli byste dostat ten šílený nápad spořádat jich několik na posezení.
Pokud byste se však puchýřníka dotkli (samozřejmě nedopatřením) a na kůži vám zůstaly žluté kapičky (tzv. hemolymfa - “hmyzí krev”), v žádném případě se nedotýkejte očí nebo úst. Healthline radí, co nejdříve po kontaktu omýt postižené místo vodou a mýdlem. Jestliže by hemolymfa zůstala na kůži delší dobu, vytvoří se vám puchýřky, které by do týdne měly zmizet.
Zdroje:
