Článek
Ačkoliv připomínají kudlanky (řád Mantodea), jsou pakudlanky (Mantispidae) ve skutečnosti řazené do řádu síťokřídlí (Neuroptera), kam patří například i mravkolvi - známí lovci mravenců z pohádek Ondřeje Sekory.
Proč se pakudlanky podobají kudlankám?
Podobnost s kudlankou nábožnou (konkrétně s jejími dravými předními končetinami) není založena na genetické příbuznosti, ale je výsledkem konvergentní evoluce.
Konvergentní evoluce je nezávislý vývoj podobných rysů u druhů, které často nejsou příbuzné a dokonce mohou žít v různých časových obdobích. Příkladem jsou například kytovci, kteří tvarem těla připomínají ryby, ačkoli s nimi nejsou příbuzní. Obě skupiny organismů se však musely přizpůsobit stejným podmínkám (v tomto případě životu ve vodě).
Podoba s kudlankou je patrná na první pohled
Ze stejného důvodu mají pakudlanky a kudlanky podobné přední nohy. Přední končetiny slouží u obou skupin ke stejnému účelu - chytání drobného hmyzu.
Nelítostní paraziti pavouků
Zatímco dospělci jsou aktivními lovci, larvy pakudlanek parazitují na larvách včel, vos, brouků drabčíků a pavouků. Vztah mezi pakudlankami a pavouky zkoumala i práce Kurta Redborga.
Cílem larev je dostat se do pavoučího kokonu, získat potřebné živiny a proměnit se v kuklu. Podle Redborga k průniku do kokonů využívají larvy pakudlanek dvě strategie. Buďto zvolí přímý průnik do již vytvořených kokonů, kdy se prokoušou pavoučím hedvábím, nebo dávají některé druhy přednost o něco komplikovanějšímu „osedlání“ pavouka.
Druhou možnost volí i druh Climaciella brunnea. Jeho larvy se vztyčí a s nataženýma nohama čekají na procházejícího pavouka. Po nasednutí se uvelebí na vhodném místě tak, aby na ně pavouk „nedosáhl“ a čekají na správný okamžik k obsazení kokonů. Mezitím se živí pavoučí hemolymfou, v podstatě pavoukovi pijí krev.
Vysávají nevylíhnuté pavouky
Larvy vstupují do vaječného vaku při jeho stavbě. Nejsou schopny proniknout přímo hedvábím, a pokud se dostanou k vajíčku až po jeho částečném obalení, mohou se do hedvábí zaplést a zůstat v něm uvězněny.
Po vniknutí do kokonu si pakudlanky počkají, až malí pavoučci dosáhnou potřebné velikosti, a svým zašpičatělým ústním ústrojím je začnou vysávat. Řádně posilněná pakudlanka následně projde svlékáním, promění se v pohyblivou kuklu a prokouše se z kokonu zase ven.
Později se z kukly vylíhne již dospělá pakudlanka připravená se rozmnožit, naklást vajíčka a celý proces, jehož hlavní obětí jsou ještě nevylíhnutí pavouci, může začít znovu.
Když vlezou na „špatného“ pavouka
Redborg došel k závěru, že ačkoliv pakudlanky potřebují k vývoji vajíčka a měly by tedy vyhledávat pavoučí samice, zřejmě při nastupování mezi pohlavími nerozlišují. Z pavoučích samců přestupují na samice, buď když se pavouci páří, nebo během kanibalismu (když samice požírá samce).
Aby to pakudlanky neměly tak jednoduché, bojují i mezi sebou. Pokud se na jednom pavoukovi setká více larev, snaží se navzájem vystrnadit, případně usmrtit.
Pakudlanku najdeme i u nás
Existuje mnoho rodů pakudlanek s přibližně 410 druhy vyskytujícími se po celém světě, zejména v tropech a subtropech (viz Mongabay). V Evropě najdeme druhů pouze pět, z nichž jeden, pakudlanka jižní, ojediněle zavítá i na území České republiky.
Pakudlanka jižní (Mantispa styriaca) dorůstá délky až 2,5 centimetru a i ona má charakteristické „kudlančí“ přední končetiny, které jí umožňují efektivně chytat mouchy, jimiž se živí. Larvy pakudlanky jižní během svého vývoje taktéž kolonizují pavoučí kokony a vysávají jejich obyvatele. V České republice je chráněna jako kriticky ohrožený druh a setkat se s ní lze jen na jižní Moravě, převážně v národním parku Podyjí.
