Článek
Žaboškleb pestrý (Chaunax pictus) s anglickým názvem „pink frogmouth“ (v hodně volném překladu “růžová žabí huba”) patří do řádu ďasové (Lophiiformes) a jeho slavnějším bratrancem je ďas mořský. Podobně jako on se vyskytuje ve větších hloubkách, od 200 do 1 000 m, na rozdíl od kosmopolitního ďase ho však najdeme pouze v Atlantském oceánu.
Žaboškleb pestrý vypadá, jako by se teprve na poslední chvíli rozhodl, že nebude žába, ale ryba. Při následném zmatku sice dostal žábry a ploutve, ovšem výrazem a zejména širokou pusou stále připomíná žábu. A zůstalo mu i nutkání chodit po zemi. Na skákání to není, pomalé krůčky však na trochu zakrnělých ploutvích zvládne. Žaboškleb je zbarven do růžovočervené až oranžovočervené, na hřbetě může mít žluté skvrny. Zatím největší nalezený jedinec měřil 40 cm.
Žaboškleb pestrý na procházce
Při pohledu na toto zvláštní stvoření se člověku až tají dech. To je také něco, co máme se žabošklebem společné. I on dokáže zadržet dech, a to až na čtyři minuty. Mimochodem, v této schopnosti žaboškleba hravě předčíme. Světový rekord v zadržení dechu drží Budimir Šobat, chorvatský freediver, s časem 24 minut a 37,36 sekundy.
Ale zpátky k žabošklebovi. Ryby získávají kyslík čerpáním vody přes žábry. Žaboškleb umí tuto vodu zadržet v žaberních komůrkách, čímž zároveň zvětšuje objem svého těla až o 30 %. Zatím není znám důvod, proč tak činí. Vědci se domnívají, že zadržování dechu může žabošklebovi pomáhat šetřit energii, kterou by jinak spotřeboval na aktivní čerpání vody. Další z teorií je, že zvětšením své velikosti odhání predátory. Na svých vratkých nožičkách jim totiž neuteče a plavat se mu většinou moc nechce.
