Článek
Tak zaprvé, máma určitě nespí. To říká jenom tak, aby měla výmluvu, proč si nechce 79× přečíst „O mašince Tomášovi“, když je venku ještě světlo.
Já přece vím, že ona v noci dělá tajné věci. Co přesně? To ti teď řeknu.
Jde si konečně sníst ty věci, co přede mnou schovává.
Jo, ty čokoládky, co „nejsou pro děti“, ty se nevyčarují samy! Ona si to nechává na noční směnu, kdy je ticho, a mlsá jako královna po tmě u lednice.
Zachraňuje svět.
Já jsem si jistý, že moje máma má neviditelný plášť a v noci je superhrdinka. Ráno to na sobě nedává znát, ale hele – někdo přece musí vymýšlet, kam se ztrácejí ponožky.
Přetváří obývák na tajnou laboratoř.
Tam vyrábí ty kouzelné plínky, co se samy mění, nebo aspoň něco, co způsobuje, že všechno ráno nějak funguje, i když večer to bylo totálně v rozkladu.
Píše knihu o tom, jak přežít s dítětem.
Ale ještě ji nedokončila, protože vždycky někdo přijde ve 3 ráno a chce vodu, přikrýt, čůrat, nebo jen zkontrolovat, jestli spí.
Takže co dělá moje máma, když jakože spí?
Podle mě je to něco mezi detektivem, kouzelnicí, uklízečkou, koučem osobního rozvoje, špiónkou a závodníkem Formule 1. Jo, a někdy se taky fakt jen zavrtá do peřin, doufá, že bude aspoň chvilku klid… a přemýšlí, jestli to zvládla dobře. Já jí říkám, že jo.
