Článek
Pokud pro vás platí druhá možnost, raději si před čtením článku připravte horký čaj nebo grog, bude chladno. Budu vám totiž vyprávět o kanadské školce, kde se otužování rozhodli praktikovat opravdu od podlahy. Ale začněme od začátku.
Nedávno jsem na sociálních sítích narazila na článek o otužování dětí. Článek sám o sobě vlastně nebyl ničím zajímavý. Byla to taková ta „klikačka“ s nadpisem, který má v člověku vzbudit dojem, že se v článku dočte něco nejen opravdu hodně zajímavého, ale i něco naprosto šokujícího a skandálního. Stejně tak tomu bylo u tohoto článku, který popisoval zvyk některých kanadských školek nechávat děti po obědě spát venku, byť byl mráz. Nutno dodat, že děti spaly dle doprovázející fotky oblečené, přikryté dekou a na lehátku v určité vzdálenosti od země. U nás možná nezvyklé, ale o nic extra šokujícího se pro mne rozhodně nejednalo.
Zajímavá mi však přišla diskuse pod článkem. Zde jsem se opakovaně dočetla, že šokující či pobuřující je tato praktika pouze pro dnešní rodiče. Diskuse se zkrátka nesla v tom dobře známém duchu průpovídek o dnešních úzkostných (a neschopných) rodičích vychovávajících tzv. sněhové vločky. Všichni tyhle diskuse o tom, jak se dřív dělalo to a tamto správně a dnes se to dělá dobře, známe. Do toho se pár dnešních rodičů malých dětí snažilo poukázat na to, že ani oni nevidí na praktice nic šokujícího, jejich snaha však byla marná. Prostě úplná klasika, kterou bych jindy přešla jen znechuceným potřepáním hlavy a znechuceným pohledem nad tím, jak snadné je lidmi manipulovat. Nicméně vzhledem k tomu, o jaké se jednalo téma a jaké jsou mé zkušenosti s oním tématem, jsem si říkala, že by to chtělo udělat si takový svůj malý průzkum.
Já sama od sebe jsem nikdy nechodila zrovna nějak hodně oblečená. To spíš naopak. Takže se na mne celé dětství lidé snažili narvat nějakou tu vrstvu navíc. A nebo mě alespoň zakasat. Když už jsem byla velká natolik, že už by nebylo společensky přijatelné mě násilím přioblékat, začalo období domlouvání. „Nastydneš, vem si pořádně teplou bundu!“ „A kde máš rukavice a čepici, vždyť je tam zima!“ „To jako půjdeš v tomhle, to snad nemyslíš vážně, ty se snad snažíš být za každou cenu nemocná.“ „Buď se pořadně oblékneš, nebo zůstaneš doma!“ A období učitelské vynalézavosti. „Ty na sobě nemáš bundu? Tak já ti půjčím od kolegyně alespoň pláštěnku, ta tě alespoň trochu zahřeje.“ „Dojdi si pro tričko na tělocvik, zavážeme ho na hlavu jako šátek.“ A také mé vynalézavosti: „Jasně že mám pod tou sukní silonky (takhle tmavý a barevně sjednocený nohy přece nemám), akorát to jsou silonky ve spreji (ale to už vědět nemusíte).“ „Já jsem to okno otevřela, protože tu byl tak vydýchaný vzduch, že mi bylo na omdlení, vážně mi nedošlo, že NÁM tu pak bude zima.“
Mám tedy bohaté zkušenosti s dohadováním se o to, zda je zima nebo teplo. A moje zkušenost mi říká, že obecně platí toto pravidlo: „Čím starší člověk, tím vím mě chce narvat do teplého oblečení.“ Tudíž mě u té diskuse takové množství starších lidí, kteří si stěžují na zimomřivost mladších generací, překvapilo, protože má zkušenost z dětství a dospívání je naprosto opačná. Stejnou zkušenost jsem prodělala také v dospělosti, když jsem vozila děti v kočárku. Nikoho z mých vrstevníků nenapadlo kontrolovat, co mají naše děti na sobě. Zato seniorky projevovaly starost o „nedostatečné“ oblečení našich dětí pravidelně. Anebo když si vzpomenu, jak před pár lety visel osud lesních školek na vlásku. Koho jsem slyšela schvalovat zákaz lesních školek? Ano, povětšinou starší lidi. A proč byli pro jejich zrušení? Ano, správně, protože tam děti nastydnou. A někdo ty chudáky děti přece musí chránit před jejich šílenými rodiči, kteří je klidně nechají běhat venku i v zimě a spát jen na karimatce v nějaké nevytopené maringotce. Taková nezodpovědnost!
Tak si tak říkám, jak to teda vlastně je? Je má zkušenost jen výjimkou potvrzující pravidlo? Nebo se pod onou diskusí jen náhodou sešlo velké procentu otužilců v seniorském věku? Jak to vidíte vy? Jaké máte zkušenosti s otužováním svých dětí? Brali jste je ven v kočárku na delší procházku, i když bylo chladno a venku padal sníh? Dovolili jste jim vyráchat se v rybníku, přestože voda byla ještě studená? Nebo si vzít na sebe o nějakou tu vrstvu míň, než byste považovali za přiměřené aktuální teplotě vzduchu? A považujete praxi kanadské školky za šokující? Nebo je vám naopak tato praxe sympatická? Hlasujte a pište, jsem zvědavá 🙂.
