Článek
Stát pomáhá rodinám s dětmi dost
A když se ukáže, že za ně úplně všechno nevyřeší, tak prskají na všechny strany, jak je ten stát strašný a jak zákony vymyslel někdo bez mozku. Toto uvažování chápu u starších lidí, kteří vyrůstali za minulého režimu, žili v tom, že se o ně stát postará, že nemusí některé věci řešit a změna režimu na ně dolehla v okamžiku, kdy už neměli dostatek času se změnám přizpůsobit. Těžko to ale chápu u lidí, kteří stejně jako já už vyrůstali po revoluci a měli by být podle mne zvyklí na to, že náš stát jim sice v mnohém pomáhá, ale rozhodně za ně vše neřeší. On za ně vše neřešil ani za minulého režimu, jen spíš v lidech zakořenil tu myšlenku, že stát je tu od toho, aby se postaral.
Jenže on se ten stát nestará, on „jen“ pomáhá a pro některé jedince je to hrozný problém. Místo toho, aby byli rádi za tu pomoc, tak si jen neustále stěžují, jak se stát málo stará. Upřímně, mně tohle stěžování si přijde strašné, zvlášť když se jedná o to, že stát málo pomáhá v péči o děti. On snad někdo někomu nařizuje, aby měl dítě? Ne, nenařizuje. Je to svobodné rozhodnutí každého z nás. A když se svobodně rozhodnu mít dítě, tak se o něj holt musím postarat. Náš stát nám v tom pomáhá. A upřímně podle mne ne zrovna málo. Pokud „máme odpracováno“, tak máme nárok na 28 týdnů peněžité pomoci v mateřství, následně postupně čerpáme rodičovský příspěvek, který v současnosti činí 350 000 Kč, které dostaneme, ať v té době zároveň i pracujeme či nikoli. Stát za nás během mateřské dovolené platí zdravotní pojištění. To také platí našim dětem. Pracující rodič má slevu na dani na dítě. A rodiny s nízkými příjmy dostávají i přídavky na děti. V případě, že je dítě postižené, mohou rodiče žádat o příspěvek na péči. Když chodíme do práce a dítě onemocní, máme nárok na ošetřovné.
Je potřeba vzít zodpovědnost do vlastních rukou a nespoléhat na stát
A právě ošetřovné je trnem v oku autorce původního článku. Vadí jí, že ošetřovné lze v kuse čerpat „pouze“ devět dní. A že ho lze čerpat pouze na dítě do věku deseti let. Autorka přemýšlí, že si tedy bude muset na dítě starší deseti let čerpat dovolenou, protože desetileté dítě si přece samo nemůže vzít léky. Dle autorky desetiletému dítěti léky do rukou totiž nepatří. Ne že bych teda nechápala, že má maminka o desetileté nemocné dítě obavu, zda doma vše dobře zvládne, přeci jen během nemoci leckdy potřebuje pomoci i dospělý. Na druhou stranu si ale myslím, že když si umí změřit teplotu a vzít si sama Nurofen naše čtyřletá dcera, přijde mi autorka s těmi léky u desetiletého dítěte poněkud hysterická. Pokud se jedná o normální desetileté dítě, tak holt musí být už taky trochu samostatné. Popravdě nechápu, co je na tom vzít si prášek tak strašně složitého, že by to desetileté dítě nezvládlo. Zvlášť když vezmu v potaz, že v dnešní době lze tomu dítěti třeba nastavit na mobil budíky a připomenutí, že si má vzít léky a lze ho po telefonu kdykoli zkontrolovat.
Ale dobrá, matkou je autorka a zodpovědnost za něj má ona. Takže jestli si chce brát dovolenou kvůli nemoci dětí, ať si ji vezme. Já bych si ji možná pro klid v duši v některých případech také vzala. Ale že si stěžuje, že jí kvůli tomu nezbyde dovolená na léto a bude proto muset platit dětem na celé prázdniny příměstský tábor, což bude stát spoustu peněž, to už mi hlava nebere.
Proboha, vždyť si ty děti snad pořídila dobrovolně. To než si je pořídila, to jako nevěděla, že děti stojí peníze? Nevěděla, že ošetřovné lze čerpat jen 9 dní a že počet dní dovolené je nižší než počet dní prázdnin? Nevěděla, že tábory mohou být finančně náročné? Nepřemýšlela nad tím, jak to bude dělat, až budou děti nemocné? Pro mně je tohle prostě nepochopitelné. Když jsem začala pracovat, hned jsem si začala šetřit, abych měla rezervu alespoň šesti platů. Vždyť to člověk pořád někde slyšel, že by měl mít rezervu alespoň na šest měsíců bez příjmu. Potom jsem si spořila dál. Věděla jsem, že jednou budu chtít děti a že se může stát to, že třeba nebudu moci jít do práce. Věděla jsem, že se může stát, že děti budou často nemocné. Počítala jsem s tím, že bude potřeba dětem zajistit hlídání o prázdninách i v jiných dnech. A že to asi bude stát nemálo peněz. Ale děti jsem chtěla, tak jsem si je pořídila. A teď se o ně musím postarat. Stát mi s tím určitými nástroji pomáhá. Nástroji, o kterých jsem si mohla dopředu zjistit, jak fungují. Nic mě tedy teď nemusí nemile překvapit. Ovšem hlavní zodpovědnost za děti je ovšem moje a manžela, ne státu.
Nechápu, proč má tolik lidí stále představu, že stát by se měl za lidi postarat o tamto a támhleto. Nebylo by už konečně na čase si přestat věčně stěžovat a vzít zodpovědnost do svých rukou? Když si vyplácám dovolenou na péči o děti, holt pak dětem musím na celé prázdniny zajistit hlídání. Je to moje věc, tu dovolenou jsem si plácat nemusela, mohla jsem tu péči o dítě vyřešit nějak jinak. Třeba babičkou, nebo si někoho najmout. Nebo si vzít volno jen na nejnutnější dobu (den, dva) a potom nechat dítě doma samotné. A holt pokud si nemůžu dovolit hlídání a ani si na péči vybírat dovolenou nebo neplacené volno, musím si dítě vést od malička k samostatnosti a zodpovědnosti, abych ho v těch deseti letech nechala doma samotného. Nebo si vybrat tu dovolenou na péči o dítě a potom ho nechat doma samotné o prázdninách. Já jsem v deseti letech byla o prázdninách sama doma, moje kamarádky také. Zvládly jsme se o sebe postarat, tak proč by to nemohly zvládnout i dnešní děti. Chtěli jste dítě? Tak přestaňte fňukat, že vám ho živí stát jen zčásti, a raději začněte přemýšlet, jak vyřešit složité situace.
Ve skutečnosti je to s tím ošetřovným trochu jinak
Pro ty, kteří snad teď začali omdlévat hrůzou, co budou jednou dělat, až jejich dítěti bude více než deset let a bude nemocné, ještě dodávám, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Někdy stačí místo vyšilování a nadávání na stát prostě jít a zjistit si přesné informace. Ošetřovné lze totiž čerpat i na starší dítě, pokud jeho stav vyžaduje ošetřování. Na dítě v horečkách nebo dítě, které se třeba dusí byste ošetřovné dostat tedy měli. Stejně jako na dítě, které má třeba zlomenou ruku a potřebuje kvůli tomu ošetřovat (pomáhat). Ošetřovné totiž můžete čerpat klidně i na dospělou osobu. Podmínkou je, že jedinec starší deseti let potřebuje péči od druhé osoby (ošetřování), zatímco u dítěti mladšího deseti let můžete ošetřovné čerpat i v případě karantény, zavření školského zařízení kvůli havárii apod. S dítětem, kterému je méně než deset let můžete tedy na ošetřovném zůstat doma i v případě, že není nemocné. Nebo je nemocné, ale nevyžaduje ošetřování (třeba když má roupy nebo je jen trochu nastydlé).
