Článek
Dcera onemocněla a její nemoc vyžaduje delší léčení. Vzhledem k typu onemocnění jsem se rozhodla, že tentokrát s ní doma budu po celou dobu a nebudu chodit na půl den do práce, kdy zbytek odpracuji v rámci home office.
Nastoupila jsem tedy na tzv. ošetřovačku. Že s ní budou jen samé problémy, s tím už počítám. Ještě ani jednou se mi nestalo, že bych dávku dostala včas. Vždy se někde ztratil nějaký papír nebo někdo na něco zapomněl.
Poprvé jsem se ale dostala do dvou situací, které mě přesvědčily o tom, že tuto dávku musel určovat někdo bezdětný nebo „bezmozkový“.
Devět dní a pak co?!
Nemoc dcery vyžaduje delší léčbu, kdy jsme obden v nemocnici na kontrole. Tím, že nebyla hospitalizovaná, nemám nárok na dlouhodobé ošetřovné. Zůstalo tedy 9 dní.
Pořád dost dní na léčbu. Jenže mě dnes napadlo se podívat, zda náhodou někoho nenapadlo do toho počítat i víkend.
„Určitě ne,“ říkaly maminky před školou, kam jsem vedla syna.
Byla by to dle nich hloupost a hlavně je to nelogické. Ošetřovné nahrazuje mzdu a o víkendu do práce přeci nechodím. To jedině, kdybych měla i víkendové směny, tak se to asi počítá. Ale jinak jsme selským rozumem došly k závěru, že se to bude odvíjet od počtu dní, které bych jinak byla v práci. Tedy pět pracovních dní.
Přeci jen jsem se ale podívala a s hrůzou jsem zjistila, že mi dnes ošetřovné končí, protože se opravdu počítá i víkend.
Proč ošetřovné neodpovídá počtu dní, které bych jinak byla v práci? To by mi asi vysvětlil dotyčný, co to vymyslel. Pokud ovšem použil mozek, což asi k jeho práci nebylo třeba.
Ano, kdyby měla dcera už po nemoci a já ukončila ošetřovačku až po víkendu, tak na tom vlastně vydělám. Ale já by ch raději měla možnost být doma s 60 % platu déle.
Začala jsem tedy znovu hledat na internetu, protože určitě nejsem první ani poslední, co toto řeší. Našla jsem na různých fórech několik typů a rad. Prý stačí, abych ošetřovačku ukončila, na den se vrátila do práce, a opět si nechala vystavit novou.
Stejná fóra ale následně tento druh řešení nedoporučují, protože okresní správa sociálního zabezpečení pak dávku nevyplatí, když se jedná o stejnou diagnózu.
Lékař by tedy musel dceři vystavit ošetřovačku na jinou diagnózu. Což ale samozřejmě nechtějí lékaři dělat, protože kdyby přišla kontrola, mají průšvih.
Další z rad byla nechat další ošetřovačku napsat na syna. Vymyslet si nějakou nemoc a mám vystaráno.
Tleskám systému, ve kterém se musí lhát a podvádět.
V deseti letech dostane Nurofen a čau
Další „vtip“ nastane za pár dní, kdy dceři bude deset let. Jako desetiletá se totiž o sebe už umí postarat a může být doma sama. Takže dnem 10. narozenin začne další kolo podvodů, kdy syn začne být z ničeho nic strašně nemocný?
Nebo prostě dceři řeknu, že už je velká, aby zvládla můj odchod v 7:30 a návrat v 19:00 když mám úřední den?
„A když budeš mít hodně vysokou teplotu a bude ti blbě, tak prostě musíš vstát a vzít si prášek,“ budou má slova před odchodem.
Desetiletému dítěti do rukou prášky nepatří. Toť můj názor, za kterým si stojím. Bude to tedy znamenat, že každou nemoc, kdy bude dceři blbě a bude mít teploty, budu čerpat dovolenou. Co budu dělat o velkých prázdninách, to netuším. Nejspíše budu muset děti přihlásit na příměstské tábory, vysolit za ně minimálně 6000 Kč týdně. Vynásobte si to 8 týdny prázdnin a jste na krásné částce.
Takže moc děkuji všem politikům a rádoby odborníkům, kteří se podíleli na této frašce. Hlavně, že děti jsou naše budoucnost, že?
Zdroj: autorský text
