Článek
Nedávno jsem narazila na diskusi, kde někdo tvrdil, že domácí úkoly a příprava na hodiny jsou prvek segregace. Prý znevýhodňují děti z „nepodnětného prostředí“. A v tu chvíli jsem si řekla: „to už fakt přeháníme“.
Ne, nejsem fanoušek domácích úkolů
Domácí úkoly považuju za přežitek. Děti tráví ve škole spoustu hodin, často pak dělají domácí úkoly bez motivace a smyslu, jen aby to „měly splněné“. Podle mě by měl být čas doma v rukou rodičů a dětí – oni mají rozhodnout, jak ho využijí. Jestli si půjdou ven hrát, číst knížku, péct koláč nebo trénovat násobilku.
Jsem pro to, aby se děti doma učily učit – aby měly prostor zkoumat, co je baví, aby se naučily plánovat, hledat odpovědi, dělat chyby a chápat souvislosti. Ale to není totéž co nekonečné vyplňování pracovních listů.
Segregace? Nebo realita?
Jenže argument, že úkoly segregují, mi přijde úplně mimo. Pokud dítě doma nemá podmínky, řešením přece není srazit laťku všem. Řešením je pomoci těm, kteří to potřebují – nabídnout školní přípravu, asistenty, doučování či prostor k práci ve škole.
Když totiž začneme všechno zakazovat jen proto, že to někdo nemá, skončíme v absurdní situaci, kdy bude „nespravedlivé“, že některé děti:
- mají rodiče, kteří jim čtou,
- jedí ovoce a ryby,
- jezdí na výlety,
- nebo prostě žijí v klidnějším domě.
Tohle není segregace. To je život.
Nebezpečný precedens
Zákaz domácích úkolů kvůli segregaci je podle mě nebezpečný precedens. Zní to sice „spravedlivě“, ale ve skutečnosti to jen maskuje neschopnost systému podpořit slabší. Místo aby se dětem bez podpory vytvořily lepší podmínky, prostě se ubere těm, kdo podporu mají.
A tak se všichni tváříme, že jsme si „rovní“. Jenže nejsme – a nikdy nebudeme. A to není špatně. Špatně je, když se přestaneme snažit, aby každý měl šanci růst podle svých možností.
Kam tohle vede
Když budeme dál snižovat nároky, abychom náhodou někoho neznevýhodnili, přestaneme si vážit schopností a úsilí.
A nakonec dopadneme tak, že za dvě generace už to řešit nebudeme muset vůbec – protože negramotní budou všichni. Rodiče nebudou umět poradit dětem s úkolem, přečíst si zadání, ani pochopit, co po nich svět chce.
A to už nebude řešit segregaci. To už budeme řešit kolektivní úpadek. A nebo vlastně ne, ale jen proto, že takového uvažování nebudeme schopní.
Závěr
Domácí úkoly klidně zrušme, pokud jsou zbytečné. Ale učení doma nezakazujme. Protože učit se dá i bez sešitu – při vaření, hře, rozhovoru nebo čtení.
A hlavně: nenechme zdravý rozum ustoupit ideologii.
Zdroj:
DISKUZE rodičů o domácích úkolech. Facebook [online]. Skupina „Učitelé – inspirace, nápady, zkušenosti“, příspěvek ze dne 2025-11-08. Dostupné z: https://www.facebook.com/groups/1011073366338764
#školství #vzdělávání #rodiče #domácíúkoly #společnost #rovnost #ideologie #zdravýrozum #komentář #mediumcz
