Článek
Jednou, když jsem byla jako duše v astrálním světě, viděla jsem tam nahoře tři vchody z hustých mraků. Taky byly nad sebou. Myslím, že to byly brány do jiných světů. Trochu jsem se lekla, ale nic mne nenutilo tam jít. Jen jsem si to chvíli prohlížela. Prostě, bylo to až za tunelem, kterým jsem vystoupala do výšin, až tam, kde je tma, nad mraky. Byla tam hustá mračna a v nich tři zřetelné vchody nad sebou.
Jak zpíval David Stypka, o lítání:
„…ti, co ví, kudy jít, když se stmívá…“ „…a víte, moji milí však právě v tuhle chvíli, kam by vaše duše letěla?“
Milý deníčku, všechno to dává velký smysl. Je to krásný život, tady na Zemi. Vím, kudy jít.
Postupem času a událostí mi bylo sděleno, že mám pak „jít“ až nahoru, skrz tu bránu, co je nejvýš. Ta je prý pro lidi, jako jsem já. Píši to pro budoucnost. Jednou se tady možná zas budu hledat.
Myslím, že každý z nás má na své cestě nějaký očistec. Já teda věřím, že vím, co je karma. Někdo zabředne v průšvihu, má potomky a pak umře. A je mu líp. Někdo je bohatý, slavný nebo veřejně prospěšný a chudý. Je to tady asi taky buď za odměnu nebo za trest. A čím to je, že ti, kteří disponují velkým duševním bohatstvím, jsou mnohdy šťastnější než pracháči?
Našla jsem perfektní rovnováhu. Když jsem tu měla dosti tvrdé podmínky (pro hlavu) k žití, říkala jsem si, - nefňukej, poštolko, to jsou jenom zkoušky. To muselo být všechno z trestu. Přirovnávala jsem se tak trochu k biblické Marii Magdě. Napravená holka pro všechny, když potkala toho pravého spasitele. Jo, před tím celibátem (od 22 do 44let) jsem pár známostí i na jednu i na více nocí, měla. Už tenkrát jsem chtěla zachraňovat planetu tím, že vychovám silného vůdce, který bude pokračovatelem mého myšlení. To jsem tedy moc toužila po dítěti.
No, pak jsem tedy potkala toho Ještěrčího krále. To byla tvrdá zkouška, kór když jsem pak byla zamilovaná, nešťastně do kluka, který mě nechtěl. Tak to byl fakt očistec. Ale asi jsem to zvládla. V jednom snu mi pak kdosi sdělil, že můžu pomoci zastavit porodnost vlastním tělem. Tenkrát jsem to odmítala a nechápala. Teď už mi to všechno smysl dává. A porodnost klesá. A já jsem se potkala s tím pravým Medovým králem. Ale až po přechodu mi ho bohové dovolili. A to je můj očistec v tomto levelu. Kalich hořkosti se přelil ve štěstí. Kde, kde, kde? Prý v polovině… Nevím, to bychom se s mým mužem museli dožít aspoň pětasedmdesáti. To by bylo krásné. A dokázat se to dá.
Jinak na naší malé farmě všechno v pořádku. Kozička Johanka dostala léky a už je jí mnohem lépe. Byla na umření, ale už pěkně žere a spravila se. Díky, Donare a hlavně děkuji, paní doktorko… Musím končit, je po dešti, vysvitlo Slunko. Posbírám slimáky na zahrádce a hodím je kachnám. A děkuji za každou kapku. A prosím, až budeme sušit seno, aby chvíli nepršelo. Je to fajn život, umět si to dohodnout. Mějte se pěkně.
