Článek
O svátku všech duší, Samhainu, kdy se otevírají brány mezi světy, jsem byla zplozena. O devět měsíců později jsem se narodila, počátkem srpna, v 15.15hod, kdy má Slunce největší sílu. Moje máma mi říkala, že ten den bylo jasno a sluneční paprsky mne osvítily hned na porodním sále. Měla jsem hodně vlasů, úplně černou hlavu, u miminek docela rarita. O takových lidech se říká, že jsme se narodili s „helmou“, která nás bude chránit před nepřízní osudu…
Dětství jsem měla pěkné, dá se říct normální, ačkoli jsem vždy měla blíže ke zvířatům než k lidem (dětem). Od malička jsem se věnovala chovatelství, ať už to byly žáby, žížaly či šneci v akváriu, morčata, křečci, naši jezevčíci nebo koně… nevědomky jsem se učila etologii praxí. Až kam má paměť dosahuje, byla jsem obklopena zvířaty. Byla jsem spíše introvertní, moc jsem toho nenamluvila, s lidmi. O to více jsem komunikovala s těmi „němými tvářemi“. Učila jsem se, jak mezi sebou komunikují a jak se chovají zvířata, beze slov. Hodně jsem četla a taky psala, básničky, povídky, posléze deníky… Chtěla jsem se stát buď veterinářkou nebo spisovatelkou.
Pak přišla puberta, nějací kluci, zábavy, hospody, taky chození za školu, tajné kouření a alkohol, takže veterina padla a šla jsem na zemědělku. Někdy v té době, okolo patnáctého roku jsem poprvé zaregistrovala, že na mne má magický vliv Slunce a okolní Příroda. Velmi mě přitahoval jeden mladý doubek, chodila jsem k němu, objímala ho a šeptala mu svá tajemství i přání…Špatně se mi to teď popisuje… Začaly se mi zdát podivné sny a přitahovalo mne tzv. pohanské čarodějnictví. Začala jsem číst různou literaturu o duchovně-duševních záležitostech, namátkou Čtení z ruky od W. Kocha, Runy (runová magie) od I. Warnecka, Nostradamova proroctví, Největší záhady světa… přečetla jsem a vyzkoušela toho dost.Četla jsem knížky i o různých náboženských směrech od Východu po Západ, od Jihu k Severu. A taky Satanskou bibli… hledala jsem svoji víru velice dlouho.
A pak přišlo milénium, nejdřív zatmění Slunce, potom rok 2001, v červnu, kolem Slunovratu, kdy se mi stalo… říkám tomu osvícení. Stála jsem tváří k Slunci, ruce rozpažené a vnímala jeho energie, jako už mnohokrát.. když vtom mne zasáhlo a polilo takové zvláštní světlo a teplo, co ke mně vyslalo Slunce, trvalo to asi tři, čtyři minuty a já byla paralyzovaná. Pak jsem vtom Slunci přes zavřené oči uviděla siluetu, postavu člověka zalitého v růžových a fialových barvách, dodnes nevím, zda to byl muž s delšími vlasy, žena nebo anděl… Neříkal(a) nic. Pak to najednou odeznělo, to zvláštní světlo a teplo a já se mohla pohnout a otevřít oči. Vše zas bylo normální, krásný letní den, jen já jsem z toho byla dlouho dost vyjukaná.
Pořád jsem měla velice zvláštní sny, ke kterým se přidaly vize nebo halucinace, chcete-li, o záchraně planety, o tom, že já jsem byla vyvolena, abych se podílela na záchraně naší planety, kterou lidstvo žene do záhuby. Dostávala jsem přímé vzkazy od Bohů a Bohyň, například mi bylo doporučeno „hlavně se nezamiluj, budeš trpět“, což se stalo… Trpěla jsem nešťastnou jednostrannou láskou, která však nastartovala můj život v celibátu. Zatvrdila jsem se, že buď budu mít dítě s ním, nebo ho nebudu mít vůbec. A zase ty sny, kde mi bylo sděleno- můžeš zastavit porodnost vlastním tělem…(protože i to je cesta k záchraně planety). Tehdy jsem to nechápala, dnes už mi to všechno smysl dává…
Seznámila jsem se s místními ochránci přírody, kteří mne nasměrovali a ukázali cestu. To kvůli nim a pro ně to všechno dělám…
Seznámila jsem se také se zakladatelem trutnovského festivalu, který poprvé o mne napsal do festivalového samizdatu. To oni, indiáni z Trutnova mi dali přezdívku Apoštolka. Já si to období moc nepamatuji, přišla jsem za ním pod vlivem černo-bílé magie v roce 2003 se slovy - Ty jseš ten vyvolenej, za tebou jsem byla poslaná…potřebuji tvoji pomoc, i vás všech… a on mi poskytl útočiště na půdě svého domu. A tam se teda začaly dít věci…(víc vám poví Martin Věchet)… pak mě už polapili a já se ocitla v blázinci(poprvé). Tam mi vymyli mozek elektrickými šoky a další „léčbou“ a proto si z toho období moc nepamatuji.
Přes dvacet let se angažuji v ochraně přírody kvůli záchraně planety. Napsala jsem o tom taky pět knížek… poselství apoštolky m. .. Moje cesta do svobody a štěstí byla trnitá, neprošlapaná, sáhla jsem si na své dno a topila se ve sračkách, to vám ani nemohu všechno sdělit…čím jsem si prošla až do roku 2018, kdy se na scéně objevil ten můj vyvolený, Medový král…
Nyní žijeme spolu a budujeme si náš malý ráj. Vždycky jsem se snažila udržet si své malé ekologické hospodářství a byla jsem věčná optimistka, ač mi to tady už vážně začalo padat na hlavu. Až od té doby, co se s miláčkem známe, začalo naše hospodářství vzkvétat. Prostě to chtělo tady pořádnýho kus chlapa, a to on je. Vymodlila jsem si ho u svého Boha Donara, kterého každé ráno zdravím, ahoj Donare-a pohlédnu na ten dub, který od mých mladých let pořádně zmohutněl…Stejně tak zdravím každé ráno naše Slunko, i když zrovna nesvítí, vím, že je tady s námi a pro nás…a přeje nám štěstí…
Toto je velice zkrácená verze mého životního příběhu. Dnes věřím tomu, že jsem médium, že se mnou komunikuje Slunce, Vesmír a… uvidíme, co mi ještě život a osud nachystá. Snad z toho nejhoršího jsme vážně.. uvnitř.
