Hlavní obsah

Dceři jsem osm měsíců posílala 6 200 korun na kolej. Pak jsem zjistila, že ze školy odešla už v zimě

Foto: magnific

Když moje dcera nastoupila na vysokou školu, byla jsem na ni nesmírně pyšná. Chtěla jsem jí studium co nejvíce usnadnit, a proto jsem jí každý měsíc posílala 6 200 korun na kolej a další výdaje.

Článek

S dcerou Eliškou jsme vždycky měly blízký vztah. Je jí dvaadvacet let a od malička byla spíš tichá a svědomitá. Ve škole měla dobré známky, pravidelně se učila a nikdy s ní nebyly žádné větší problémy. Když odmaturovala a dostala se na vysokou školu do Brna, měla jsem obrovskou radost. Sama jsem vysokou školu nevystudovala, protože jsem začala brzy pracovat a později založila rodinu. Proto jsem si přála, aby měla dcera více možností a mohla jednou dělat práci, která ji bude opravdu bavit.

S manželem jsme se domluvili, že jí budeme během studia přispívat na bydlení. Eliška si našla místo na koleji a spočítala si, kolik bude potřebovat měsíčně. Dohodli jsme se na částce 6 200 korun, kterou jsem jí pravidelně posílala ze svého účtu. Kromě toho dostávala nějaké peníze od tatínka a občas si přivydělávala brigádou. Věřila jsem, že jí takové podmínky umožní soustředit se hlavně na školu.

Dcera začala domů jezdit stále méně

První semestr vypadal dobře. Eliška nám vyprávěla o nových spolužácích, přednáškách a životě na koleji. Posílala fotografie z města a občas si stěžovala, že má moc učení. Vždycky jsem ji uklidňovala, že začátky bývají náročné a že si časem zvykne. Když přijela na Vánoce, působila trochu unaveně, ale přisuzovala jsem to zkouškovému období.

Po Novém roce se začala chovat jinak. Domů jezdila méně často a na moje otázky ohledně školy odpovídala velmi stručně. Když jsem se zeptala, jak dopadla zkouška, řekla, že to nějak zvládla. Někdy tvrdila, že má hodně seminářů, jindy že připravuje projekt. Nepřipadalo mi správné ji neustále kontrolovat, protože už byla dospělá. Snažila jsem se proto nevyptávat příliš podrobně.

Každý měsíc jsem jí dál posílala 6 200 korun. Občas napsala, že potřebuje něco navíc na knihy nebo studijní materiály. Několikrát jsem jí vyhověla, protože jsem věděla, že studium může být drahé. Když se blížilo léto, začala jsem plánovat společnou dovolenou. Eliška ale řekla, že bude muset zůstat v Brně, protože má brigádu a potřebuje si vydělat nějaké peníze.

Na koleji mi řekli, že tam už dávno nebydlí

Pravdu jsem zjistila jednoho červnového dopoledne. Měla jsem pracovní cestu nedaleko Brna a rozhodla se, že dceru překvapím. Chtěla jsem ji pozvat na oběd a přivézt jí několik domácích věcí. Zavolala jsem jí, ale telefon nezvedala. Napsala jsem tedy zprávu, že jsem ve městě a ráda bych ji viděla. Ani po hodině neodpověděla.

Nakonec jsem přijela ke koleji, kde měla podle našich informací stále bydlet. Na recepci jsem se zeptala, zda jí mohu nechat tašku s věcmi. Pracovnice samozřejmě nemohla sdělovat podrobnosti o cizím ubytování, ale vysvětlila mi, že bez domluvy s ubytovanou osobou nemůže zásilku převzít. Doporučila mi, abych se spojila přímo s dcerou.

Když mi Eliška konečně zavolala, řekla jsem jí, že stojím před kolejí. V telefonu nastalo dlouhé ticho. Potom mi oznámila, že už tam nebydlí. Prý se odstěhovala do pronajatého pokoje, protože jí kolej nevyhovovala. Zeptala jsem se, proč mi to neřekla. Odpověděla, že se bála, že bych jí změnu rozmlouvala.

Domluvily jsme se na setkání v kavárně. Eliška přišla asi za hodinu a hned jsem poznala, že je velmi nervózní. Když jsem se jí zeptala, jak se jí daří ve škole, začala plakat. Potom přiznala, že studium ukončila už v lednu.

Peníze na kolej používala na úplně jiný život

Vyprávěla mi, že první semestr nezvládla podle svých představ. Několik zkoušek neudělala, začala vynechávat přednášky a postupně zjistila, že ji zvolený obor vůbec nebaví. Místo aby nám to řekla, rozhodla se ze školy odejít. Našla si práci v kavárně a přestěhovala se do společného bytu se dvěma kamarádkami.

Zeptala jsem se, proč mi dál nechávala posílat peníze na kolej, když už nestudovala. Odpověděla, že se bála naší reakce a potřebovala čas, aby si našla stabilní práci. Pravidelný příspěvek jí pomáhal platit nové bydlení a další výdaje. Prý si říkala, že nám pravdu řekne, až bude mít všechno vyřešené.

„Mami, já jsem věděla, jak moc sis přála, abych vystudovala. Nechtěla jsem tě zklamat, tak jsem pořád říkala, že chodím do školy,“ vysvětlovala mi. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám víc zlobit, nebo ji obejmout. Připomněla jsem jí, že bych samozřejmě byla zklamaná, kdyby ze školy odešla, ale mnohem víc mě bolí, že mi půl roku lhala.

Když jsem si doma spočítala peníze, zjistila jsem, že jsem jí během osmi měsíců poslala téměř padesát tisíc korun. Část z nich skutečně použila na studijní bydlení, ale posledních několik měsíců už peníze sloužily k něčemu úplně jinému. Nechtěla jsem po ní okamžitě všechno vrátit, protože jsem věděla, že si teprve buduje samostatný život. Zároveň mi ale připadalo správné, aby převzala odpovědnost za to, co udělala.

Musely jsme si nastavit úplně nová pravidla

S manželem jsme se nakonec domluvili, že pravidelný příspěvek ukončíme. Elišce jsme řekli, že pokud se někdy rozhodne znovu studovat, rádi s ní možnosti probereme, ale tentokrát potřebujeme znát skutečnou situaci. Také jsme jí navrhli, aby začala alespoň malou částku postupně vracet, protože peníze získala pod jiným důvodem, než který nám uváděla. Souhlasila a začala nám posílat tisíc korun měsíčně.

Po několika týdnech se naše vztahy začaly uklidňovat. Eliška pracuje dál v kavárně, přemýšlí o jiném oboru a nedávno se přihlásila na jazykový kurz. Nechci ji nutit, aby se okamžitě vrátila na vysokou školu. Chápu, že člověk může změnit názor a zjistit, že si vybral špatnou cestu.

Přesto mě stále mrzí, že mi tolik měsíců nedůvěřovala. Jednou mi řekla, že se bála, že ji přestanu mít ráda, pokud vysokou školu nedokončí. Odpověděla jsem jí, že ji budu mít ráda vždycky. Jen bych si přála, aby příště raději přišla domů a řekla mi pravdu, než aby mě nechala dalších osm měsíců platit kolej, na které už dávno nebydlí.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz