Hlavní obsah

Kolegyně mi na firemním večírku představila svého manžela. Byl to muž, se kterým jsem chodila

Foto: magnific

Po rozvodu jsem několik let žila sama, než jsem poznala muže, který mi připadal pozorný, spolehlivý a upřímný. Osm měsíců jsme spolu chodili na večeře, jezdili na výlety a plánovali společnou dovolenou.

Článek

Je mi šestačtyřicet let a před pěti lety jsem se rozvedla. Moje první manželství nebylo špatné od začátku, ale postupně jsme se s mužem odcizili a nakonec jsme se shodli, že bude lepší jít každý vlastní cestou. Máme dospělého syna, který už žije samostatně, a já jsem se po rozvodu snažila začít znovu. Pracuji v administrativě větší firmy, mám několik dobrých kamarádek a ráda cestuji. Dlouhou dobu mi samota nevadila, ale postupně jsem začala přemýšlet, jestli bych přece jen nechtěla někoho poznat.

Tomáše jsem potkala úplně náhodou na jedné kulturní akci. Byl o čtyři roky starší, pracoval jako obchodní zástupce a působil velmi příjemně. Začali jsme si povídat, vyměnili si telefonní čísla a za několik dní mě pozval na kávu. Na prvních schůzkách mi vyprávěl, že byl ženatý, ale před několika lety se rozvedl. Má dvě děti, které jsou už téměř dospělé, a kvůli práci často cestuje. Připadalo mi, že máme podobné životní zkušenosti, a rychle jsme si začali rozumět.

Vídali jsme se hlavně o víkendech

Tomáš byl pozorný a dokázal si pamatovat drobnosti, které jsem mu vyprávěla. Když jsem se zmínila, že mám ráda určité květiny, při další návštěvě mi je přinesl. Když jsem měla těžký den v práci, zavolal mi a ptal se, jestli jsem v pořádku. Postupně jsme začali trávit společně více času. Chodili jsme do restaurací, na výlety a několikrát jsme odjeli na prodloužený víkend.

Jedna věc mi ale připadala zvláštní. Tomáš mě nikdy nepozval k sobě domů. Tvrdil, že po rozvodu bydlí v menším pronajatém bytě, který není nijak útulný, a že je mu příjemnější trávit čas u mě. Když jsem navrhla, že bych se za ním mohla zastavit alespoň na kávu, většinou odpověděl, že má doma nepořádek nebo že zrovna odjíždí pracovně pryč. Nechtěla jsem na něj tlačit, protože jsem sama věděla, že po rozvodu může člověku trvat, než si vytvoří nové zázemí.

Také jsme se téměř nikdy nevídali v neděli večer. Tomáš pravidelně odjížděl odpoledne s vysvětlením, že musí připravit věci do práce nebo se postarat o své děti. Připadalo mi to pochopitelné. Několikrát jsem se ho zeptala, zda už jeho rodina ví, že má novou partnerku. Odpověděl, že nechce nic uspěchat a že děti si na rozvod stále zvykají.

Na večírku jsem poznala jeho hlas dřív než obličej

V naší firmě se každoročně pořádá větší společenský večer, na který mohou zaměstnanci pozvat také své partnery. Letos jsem se rozhodla přijít s kamarádkou z práce, protože Tomáš měl údajně pracovní cestu. Večer probíhal příjemně, povídaly jsme si s kolegy a po dlouhé době jsem si trochu odpočinula od běžných starostí.

Asi po hodině jsem potkala kolegyni Janu z jiného oddělení. Známe se několik let, ale nepracujeme přímo spolu, takže se vídáme spíš na podobných akcích. Jana se usmívala a řekla mi, že by mi ráda představila manžela, protože už o mně několikrát slyšel. Otočila jsem se směrem k muži, který právě přicházel s dvěma skleničkami v ruce.

Byl to Tomáš.

Na několik vteřin jsem úplně ztuhla. Tomáš se také zarazil, ale potom se pokusil usmát. Jana si ničeho nevšimla a představila nás. Řekla mi, že jsou s Tomášem manželé šestnáct let a že mají dvě děti. Potom se začala smát, že manžel bývá pořád na cestách a málokdy si najde čas jít s ní na podobnou akci.

Tomáš chtěl, abych o našem vztahu mlčela

Když Jana odešla pozdravit další kolegy, Tomáš mě okamžitě požádal, abych s ním šla stranou. Vysvětloval mi, že všechno není tak jednoduché, jak to vypadá. Tvrdil, že s manželkou už dlouho nežijí jako pár, ale zatím se oficiálně nerozvedli kvůli dětem a společnému domu.

Zeptala jsem se ho, proč mi tedy celých osm měsíců tvrdil, že je rozvedený. Odpověděl, že nechtěl, abych se hned na začátku zalekla složité situace. Potom mě požádal, abych Janě nic neříkala, protože by se celá věc mohla nepříjemně zkomplikovat.

„Ty přece víš, co mezi námi je. To, že jsem pořád ženatý, na našich citech nic nemění,“ řekl mi. V tu chvíli jsem měla chuť se rozplakat. Najednou mi začaly dávat smysl všechny jeho pracovní cesty, nedělní odjezdy a výmluvy, proč mě nemůže pozvat domů.

Odpověděla jsem mu, že pro mě jeho manželství mění úplně všechno. Nikdy bych vědomě nezačala vztah s ženatým mužem a už vůbec ne s manželem vlastní kolegyně. Tomáš mě přesvědčoval, že mi všechno vysvětlí další den, ale já už jsem ho nechtěla poslouchat.

Dlouho jsem přemýšlela, co udělám. Nechtěla jsem způsobit scénu přímo na večírku, ale zároveň mi připadalo nesprávné nechávat Janu žít v nevědomosti. Nakonec jsem ji požádala, jestli bychom se mohly následující den sejít na kávě. Překvapilo ji to, ale souhlasila.

Nejhorší rozhovor přišel až druhý den

Janě jsem řekla pravdu. Ukázala jsem jí část našich zpráv i fotografie z výletů, abych jí doložila, že si nic nevymýšlím. Nejdřív tomu nechtěla věřit. Potom se rozplakala a řekla mi, že Tomáš jí poslední měsíce tvrdil, že má mimořádně mnoho práce. Dokonce se několikrát pohádali kvůli tomu, že nebývá doma.

Vysvětlila jsem jí, že jsem o jejím manželství neměla tušení. Neprosila jsem ji o odpuštění, protože jsem nevěděla, zda ho ode mě bude chtít přijmout. Jen jsem jí chtěla říct pravdu a dát jí možnost rozhodnout se, co s ní udělá. Jana mi nakonec poděkovala, přestože to byl jeden z nejnepříjemnějších rozhovorů, jaké jsem kdy vedla.

Tomáš mi potom několikrát telefonoval a psal dlouhé zprávy. Tvrdil, že jsem zbytečně zničila jeho rodinu a že jsem měla počkat, až si všechno vyřeší sám. Neodpovídala jsem mu. Po několika dnech jsem jeho číslo zablokovala.

Od té doby uplynulo několik měsíců. Jana zůstala mojí kolegyní a snažíme se spolu jednat normálně. O svém manželství se mnou příliš nemluví a já se nevyptávám. Vím jen, že s Tomášem procházejí složitým obdobím.

Já jsem zůstala sama. Několik kamarádek mi říkalo, že bych měla být ráda, že jsem pravdu zjistila po osmi měsících, a ne po několika letech. Mají pravdu, ale přesto mě to mrzí. Osm měsíců jsem věřila člověku, který mi vyprávěl o svém rozvodu, zatímco doma na něj čekala manželka. A pravdu jsem se nedozvěděla od něj, ale až ve chvíli, kdy mi ho jeho žena s úsměvem představila na firemním večírku.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz