Hlavní obsah

Manžel mi 3 roky tvrdil, že splácíme půjčku 8 700 korun. V bance jsem zjistila, že žádný dluh nemáme

Foto: magnific

Každý měsíc jsme s manželem odkládali 8 700 korun na půjčku, kterou jsme si údajně vzali na rekonstrukci domu. Kvůli splátkám jsme omezili dovolené, větší nákupy i rodinné výlety.

Článek

S manželem Romanem jsme spolu dvaadvacet let. Bydlíme ve starším rodinném domě, který jsme koupili krátce po svatbě, a máme dvě dospělé děti. Nikdy jsme nepatřili mezi rodiny, které si mohou dovolit všechno, co se jim zalíbí. Já pracuji jako účetní a manžel je technik ve výrobní firmě. Oba máme stabilní zaměstnání a vždycky jsme si zakládali na tom, že se kvůli zbytečnostem nezadlužujeme. Když jsme potřebovali opravit střechu nebo koupit nové auto, většinou jsme několik let šetřili a teprve potom se rozhodli, co pořídíme. O rodinných financích jsme spolu vždycky mluvili poměrně otevřeně, alespoň jsem si to myslela.

Před třemi lety jsme rekonstruovali část domu. Potřebovali jsme novou koupelnu, opravit rozvody a vyměnit několik oken. Manžel mi tehdy řekl, že by bylo rozumné vzít si menší půjčku, abychom nemuseli vyčerpat všechny úspory. Souhlasila jsem. Roman slíbil, že všechno vyřídí, protože měl v práci známého, který mu doporučil výhodné podmínky. O několik dní později mi oznámil, že půjčku máme schválenou a měsíční splátka bude 8 700 korun. Peníze na rekonstrukci jsme měli částečně z úspor a částečně z částky, kterou podle jeho slov obdržel od banky.

Kvůli splátkám jsme několik let šetřili

Každý měsíc jsem posílala svoji část příjmu na společný účet a Roman z něj hradil pravidelné platby. Věděla jsem, že mezi nimi má být také splátka půjčky. Nikdy jsem neměla důvod podrobně zkoumat, kam peníze odcházejí. Manžel mi vždycky říkal, že je všechno zaplacené, a když jsem se zeptala, kolik ještě zbývá doplatit, odpověděl, že máme před sebou několik let. Připadalo mi to normální.

Kvůli půjčce jsme výrazně omezili některé výdaje. Když jsem navrhla dovolenou u moře, Roman mi připomněl, že máme splátky a že bychom se měli chovat rozumně. Když jsem chtěla koupit novou sedačku, přesvědčil mě, abychom ještě počkali. Několikrát jsme dokonce odmítli společný víkend s přáteli, protože se nám nechtělo utrácet. Nevadilo mi to. Věřila jsem, že se jedná o dočasné období a že jakmile půjčku doplatíme, budeme si moci zase něco dopřát.

Zvláštní bylo, že manžel si občas pořídil něco dražšího pro sebe. Koupil si nové sportovní vybavení, několikrát odjel na víkend s kamarády a pravidelně si odkládal peníze také ze svých pracovních odměn. Když jsem se ho ptala, proč si některé věci může dovolit, zatímco společnou dovolenou stále odkládáme, odpovídal, že na svoje koníčky šetří zvlášť. Nechtěla jsem se kvůli tomu hádat, ale postupně jsem měla pocit, že pravidla našeho společného rozpočtu neplatí pro oba úplně stejně.

V bance se ukázalo, že žádnou půjčku nemáme

Pravdu jsem zjistila letos na jaře. Potřebovali jsme vyřešit financování větší opravy střechy a rozhodli jsme se poradit v bance o možnostech úvěru. Protože jsme měli společné finance, chtěla jsem vědět, jak velký závazek už máme. Manžel mi nejdřív říkal, že není nutné všechno řešit osobně a že si informace zjistí sám. Já jsem ale trvala na tom, že tentokrát chci být u jednání také.

Během schůzky se pracovnice banky zeptala na naše současné závazky. Roman začal mluvit o půjčce na rekonstrukci domu, ale když měl předložit podrobnosti, nedokázal je přesně vysvětlit. Bankéřka si s naším souhlasem ověřila dostupné údaje a požádala nás o dokumenty k uváděnému úvěru. Roman najednou začal tvrdit, že si možná spletl označení produktu a že všechno musí ještě dohledat.

Cestou domů jsem se ho zeptala, kde má smlouvu k půjčce. Nejdřív se vymlouval, že je někde v pracovně. Když jsem na dokumentu trvala, konečně mi přiznal pravdu. Žádnou půjčku si před třemi lety nevzal. Rekonstrukci jsme zaplatili z našich společných úspor a části peněz, které dostal jako mimořádnou odměnu v práci. Údajných 8 700 korun si ale každý měsíc posílal na vlastní spořicí účet.

Zůstala jsem na něj nevěřícně hledět. Za tři roky šlo o více než 300 tisíc korun. Většinu z této částky tvořily peníze z našeho společného rozpočtu, se kterými jsem počítala jako se splátkami skutečného dluhu.

Manžel přiznal, že si připravoval peníze pro případ rozvodu

Zeptala jsem se ho, proč to udělal. Roman dlouho mlčel a potom mi řekl, že před několika lety procházel obdobím, kdy si nebyl jistý naším manželstvím. Měli jsme tehdy několik hádek a on začal přemýšlet, co by dělal, kdybychom se rozešli. Nechtěl prý odejít bez peněz a rozhodl se vytvořit si vlastní rezervu. Jenže místo aby si odkládal část svého příjmu otevřeně, vymyslel si půjčku, kterou budeme údajně splácet společně.

„Chtěl jsem mít jistotu, že kdyby se něco stalo, nezůstanu úplně bez peněz. Myslel jsem, že to nikdy nebudeš muset vědět,“ vysvětloval mi. Zeptala jsem se ho, jestli si uvědomuje, že jsem kvůli jeho smyšlenému dluhu několik let omezovala vlastní výdaje a odkládala věci, které jsem si přála. Odpověděl, že peníze přece nikam nezmizely a pořád jsou uložené na účtu.

Připomněla jsem mu, že účet je vedený pouze na jeho jméno a že o něm rozhodoval sám. Celé roky jsem žila v přesvědčení, že společně splácíme závazek, zatímco on si připravoval finanční rezervu pro případ, že mě opustí. Nejvíc mě zasáhlo, že jsme se mezitím několikrát bavili o společné budoucnosti, plánovali úpravy domu a těšili se na klidnější roky. Roman mi při tom ani jednou neřekl, že stále počítá s možností rozvodu.

Následující týdny byly velmi nepříjemné. Požádala jsem manžela, abychom si společně prošli všechny účty a skutečné závazky. Také jsem chtěla, abychom se poradili s nezávislým odborníkem na rodinné finance a majetkové vztahy. Roman nejdřív tvrdil, že zbytečně dramatizuji situaci, ale nakonec souhlasil. Ukázalo se, že má na svém účtu uloženou značnou část peněz, o kterých jsem vůbec nevěděla.

Dnes stále žijeme spolu, ale náš vztah už není stejný. Přestala jsem automaticky věřit tomu, že když mi manžel řekne, že je něco zaplacené, opravdu to tak je. Nechci ho každý den kontrolovat, ale potřebuji vědět, za co společně utrácíme. Nedávno mi Roman řekl, že přece mohu být ráda, že máme peníze navíc. Odpověděla jsem mu, že bych byla ráda, kdybychom si je ušetřili společně a dobrovolně. Jenže já jsem tři roky splácela dluh, který neexistoval, zatímco on přemýšlel, co si vezme s sebou, pokud od nás jednou odejde.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz