Na zápas už nedoletěli. Srážka dvou Tupolevů v roce 1979 zabila 14 hráčů Pachtakoru

Taškentský Pachtakor patřil mezi nejsilnější fotbalové kluby sovětského Uzbekistánu. V létě 1979 působil v nejvyšší lize a po slabším začátku sezony začal znovu stoupat tabulkou. V pondělí 13. srpna ho čekal venkovní zápas proti Dynamu Minsk.

Část mužstva proto 11. srpna nastoupila do pravidelného letu Aeroflotu 7880. Tupolev Tu-134A registrace SSSR-65735 letěl z Taškentu přes Gurjev, dnešní Atyrau, a Doněck do Minsku. Po posledním mezipřistání odstartoval z Doněcku ve 13:11.

Na palubě bylo 77 cestujících a sedm členů posádky. K Pachtakoru patřilo 17 z nich: čtrnáct hráčů, trenér Idgaj Tazetdinov, týmový lékař Vladimir Čumakov a administrátor Mansur Talibdžanov. Mezi fotbalisty byli také reprezentanti Sovětského svazu Michail An a Vladimir Fjodorov. Neletělo přitom celé mužstvo; někteří hráči cestovali jinak nebo zůstali doma.

Ve stejném prostoru se pohyboval další Tu-134A. Let 7628 s registrací SSSR-65816 mířil z Čeljabinsku přes Voroněž do Kišiněva. Z Voroněže odstartoval ve 12:54 s 88 cestujícími a šesti členy posádky. Tratě obou běžných linek se měly protnout u tehdejšího Dněprodzeržinsku, dnešního ukrajinského města Kamjanske.

Jihozápadní sektor charkovského střediska řízení letového provozu patřil k velmi vytíženým. V osudné směně ho řídil méně zkušený dispečer třetí třídy a jeho práci měl kontrolovat instruktor. Vyšetřovací komise později konstatovala, že vedení směny rozdělilo povinnosti chybně a dohled nefungoval tak, jak měl.

Ve 13:17 se ozval let 7628. Nacházel se ve výšce 8 400 metrů a žádal povolení vystoupat do 9 600 metrů. Dispečer mu žádost zamítl kvůli jinému letadlu letícímu stejným směrem. Posádka se zeptala znovu ve 13:21 a potřetí ve 13:25, kdy uvedla, že má od předchozího stroje odstup 55 kilometrů. Ani tehdy povolení nedostala.

Jen o několik sekund později se přihlásil let 7880 s fotbalisty. Vstupoval do sektoru ve výšce 5 700 metrů a podle letového plánu měl postupně vystoupat do 9 600 metrů. Nejprve obdržel povolení k 7 200 metrům. Když ve 13:30 oznámil dosažení této hladiny, dispečer ho poslal právě do 8 400 metrů.

Tím oba tupolevy dostal na stejnou výšku a na protínající se tratě. Z chybně zaznamenaných časů mu vycházelo, že místem křížení proletí s odstupem tří minut. Ve skutečnosti je dělila méně než minuta.

Ve 13:33:52 ohlásil let 7880 průlet Dněpropetrovskem ve výšce 8 400 metrů. Ve skutečnosti už byl asi 13 kilometrů za hlášeným bodem. Dispečer jeho značku na radaru správně neurčil, přijal hlášení jako přesné a nařídil posádce setrvat ve stejné hladině. Nad Dněprodzeržinskem se k ní přitom z boku rychle blížil let 7628.

Instruktor si nebezpečí všiml na poslední chvíli. Nejprve přikázal letounu Il-62 uvolnit výšku 9 000 metrů vystoupáním do 9 600 metrů. Ve 13:34:24 pak letu 7880 nařídil, aby vystoupal do uvolněné hladiny, a upozornil ho na křížící provoz v 8 400 metrech.

V rádiu však současně mluvilo několik posádek. Jiný Tu-134 překryl první část pokynu a druhou zaslechla posádka Il-62 jako informaci určenou jí. Z éteru následně přišla neúplná odpověď obsahující číslo 8 400. Instruktor ji považoval za potvrzení letu 7880, že rozuměl a začne stoupat.

Vyhodnocení záznamů později prokázalo opak. Posádka letu 7880 příkaz nezachytila, nepotvrdila ho a dál přesně udržovala 8 400 metrů. Nikdo na zemi neověřil volací znak odpovídajícího letadla ani nezačal na radaru sledovat, zda tupolev skutečně mění výšku. Do střetu zbývalo 65 sekund.

Oba stroje letěly v souvislé oblačnosti a jejich posádky neměly možnost nebezpečí včas zahlédnout. Ve 13:35:38 se tratě protnuly ve výšce 8 400 metrů. Tupolevy do sebe narazily pod úhlem přibližně 95 stupňů.

Pravé křídlo letu 7880 zasáhlo horní část pilotní a přední cestovní kabiny letu 7628. Pachtakorův stroj přišel o část křídla, trosky poškodily jeho motor a ocas. Letadla se při nekontrolovaném otáčení střetla ještě jednou zadními částmi a začala se rozpadat ve vzduchu.

Úlomky dopadaly do polí, lesíků i k Dněpru v okolí obcí Kurilovka, Nikolajevka a Jelizavetovka. Pole trosek měřilo přibližně 16 krát tři kilometry. Posádka nízko letícího Antonovu An-2 oznámila řídícímu středisku, že z nebe padají části letadla.

Na letu 7880 zahynulo 84 lidí, na letu 7628 dalších 94. Mezi celkem 155 cestujícími bylo 29 dětí; dalších 13 obětí tvořily posádky. Nikdo nepřežil. Se 178 mrtvými šlo o jednu z nejhorších srážek dopravních letadel ve vzduchu.

Státní komise označila za příčinu nehody chyby dispečera a instruktora při přidělování výšek, zajištění rozestupů a vedení radiokomunikace. Kritizovala také organizaci směny, vysokou hustotu rádiového provozu a nedodržování předepsané frazeologie. Oba přímo odpovědní dispečeři později dostali patnáctileté tresty.

V Taškentu se mezitím zprávy šířily rychleji než oficiální informace. Sovětská média o nehodě zpočátku mlčela, před stadionem Pachtakoru se však shromažďovaly tisíce lidí a zahraniční rozhlas potvrzoval, že mužstvo postihla katastrofa. Na oficiální verzi čekala veřejnost zhruba týden.

Klub přišel o podstatnou část prvního týmu, ale sezonu dokončil. Hráče mu poskytly další sovětské kluby a Pachtakor nastoupil k prvnímu utkání už necelé dva týdny po nehodě. Fotbalové vedení mu zároveň na tři roky zaručilo setrvání v nejvyšší soutěži bez ohledu na umístění. Ročník 1979 nakonec dokončil na devátém místě.

Jména čtrnácti hráčů, trenéra, lékaře a administrátora zůstávají součástí klubové paměti. Pachtakor je každoročně připomíná 11. srpna a památníky stojí v Taškentu i poblíž místa dopadu. Cesta, která měla skončit ligovým zápasem v Minsku, se stala nejtragičtější kapitolou uzbeckého fotbalu.

Zdroje: